Kolektivní paměť obyvatel předhistorického Chile dokázala udržet informaci o nebezpečnosti tsunami celé stovky roků. Dokazuje to nový výzkum v poušti Atacama.
Mezinárodní tým vědců našel důkazy o tom, že před přibližně 3800 lety zasáhlo pobřeží dnešního Chile velmi silné zemětřesení. Následovala ho pak masivní vlna tsunami, zřejmě výrazně silnější než cokoliv, co lidstvo zažilo v posledních stovkách let. Dopady na tamní lidské společnosti byly obrovské – a některé důsledky přetrvaly celé stovky let. Vlna zcela zničila kulturu i sídla prvních lovců a sběračů žijících na pobřeží.
Kromě důkazů o obří tsunami našli vědci i důkazy o přesunech v populačních centrech po ní. Lidé se přesunuli do vnitrozemí a také na vyšší místa v krajině. Vědci zjistili, že se začali vracet k pobřeží až po více než tisíci letech, a i tehdy se zdálo, že váhají s přesunem příliš blízko k moři. Autoři studie poznamenávají, že zatím nenašli žádné důkazy o tom, jak mohla vzpomínka na tsunami přetrvat tak dlouho u lidí, kteří neměli psaný jazyk.
Vědci se při své práci prohrabávali vrstvami hlíny v poušti Atacama. Hledali tam usazeniny, které po sobě tsunami zanechala. Radiokarbonové datování mušlí a úlomků dřevěného uhlí v sedimentu ukázalo, že pocházejí z doby přibližně před 3800 lety. Tsunami byla tak veliká, že po ní zbyly důkazy v pruhu o šířce asi tisíce kilometrů. Vlna měla výšku zřejmě kolem dvaceti metrů.
Pobřeží Chile leží na takzvané subdukční zóně. To znamená, že oceánská deska Nazca se pomalu tlačí pod jihoamerickou kontinentální desku – v důsledku těchto pohybů bývají v oblasti častá zemětřesení. Někdy bývají opravdu silná. Tlak desek je také zodpovědný za vznik pohoří And a jejich sopečnou činnost.
