Dcera prokurátora Karla Vaše a syn generála Heliodora Píky. Její otec poslal na smrt jeho otce – a ona se mu za to teď zkouší omluvit. Pro oba je to nesmírně složité – najít sílu přijmout omluvu ale může být mnohem těžší než s omluvou příjít. Dokument Křišťálový fantom je volným pokračováním filmu Vrahem z povolání.
„Můj otec navrhnul trest smrti Heliodoru Píkovi. Až poslední dva roky před smrtí říkal, že by mu nedal trest smrti, ale že by mu dal 15 let,“ říká Galina Vašová dokumentaristovi Pavlu Palečkovi o svém otci Karlu Vašovi.
S otcovou vinou, s tím, co všechno zavinil a kolika lidem zničil život, musí Galina žít od mládí. Zatímco prokurátor Vaš nikdy svou vinu nepřiznal, jeho dcera se omlouvá za něj – a pokusila se omluvit i synovi jeho nejznámější oběti, Milanu Píkovi.
- Obžalovaný generál Heliodor Píka, narozený 3. července 1897 ve Štítině, je vinen z žalovaných skutků a odsuzuje se podle § 6, odst. 2/II, podle zákona 50/23 za použití § 45 a 96 vojenského trestního zákona kromě kasace a ztráty čestných odznaků a vyznamenání k trestu smrti provazem.
„Karel Vaš je nejkrutější komunistický zabiják, který kdy poskytl rozhovor o svých zločinech,“ popisuje Karla Vaše nový dokument ČT.
„Nikdy nebyl potrestán, stejně jako téměř všichni komunisté, kteří spáchali tolik zločinů proti lidskosti. Karel Vaš zničil životy tisíců bezejmenných lidí. Jako pracovník NKVD a důstojník Československé armády je zodpovědný za největší poválečný masakr v Evropě: jím vycvičení muži přes noc postříleli téměř tisícovku civilistů v roce 1945 v Postoloprtech.“
Vaš ale spoustu zla spáchal i po roce 1948 – osobně se zasloužil o úspěšný pokus o převzetí moci komunisty v Československu. „Později jako komunistický soudce a prokurátor zdecimoval elitu Československé armády: zlikvidoval velitele československých pilotů v Anglii – maršála RAF Karla Janouška, také se podílel na uvěznění velitele pražského povstání generála Karla Kutlvašra, velitele našich vojáků u Tobruku Karla Klapálka nebo bývalého velitele armádního sboru v Sovětském svazu generála Jana Kratochvíla,“ shrnuje dokument jen malou část toho, co prokurátor za svůj život stihl. Karel Vaš také navrhl nejvíce trestů smrti, přes 20 z nich bylo vykonáno.
Jednou z nejznámějších obětí Kala Vaše byl generál Heliodor Píka. Za první světové války legionář, v době prvorepublikového Československa plukovník generálního štábu, za II. světové války velitel mise Československé armády v Moskvě. V květnu 1948 byl zatčen a poté obviněn ze špionáže ve prospěch Velké Británie a další „velezrádné a vlastizrádné činnosti“. Trest smrti za vykonstruovaná nařčení mu navrhl prokurátor Karel Vaš – poprava oběšením byla vykonána 21. června 1949.
Ve stejné věznici, kde generál Píka čekal na smrt, seděl ve vazbě i jeho syn Milan, v té době osmadvacetiletý – ale také už zkušený voják, který za války sloužil u britského královského letectva. Milan Píka stále žije, v současné době na Slovensku; je mu 96 let a je posledním žijícím pilotem RAF na Slovensku. Celý život si s sebou nese trauma ze ztráty otce, který byl odsouzený na smrt ve zcela vykonstruovaném procesu, jenž byl poznamenán politickou režií. Píka byl zatčen a vězněn bez jakýchkoli usvědčujících důkazů.
„Lidé, kteří svědčili proti Heliodoru Píkovi, byli podrobeni velmi silnému fyzickému i psychickému nátlaku, pokud se to dá takovýmto eufemismem nazvat. Například Rudolf Luskač byl zakován do řetězů, mlácen a čtrnáct dní držen v temnici. Jak to bylo s výslechy Heliodora Píky, není zcela jasné,“ popisuje historik Petr Blažek.
Životy Galiny Vašové i Milana Píky jsou kvůli jejich otcům už desítky let zvláštním způsobem propojené, ačkoliv uskutečnit setkání se dlouho nedařilo. Pro Galinu byla cesta za Milanem Píkou složitá, něco se v ní totiž zlomilo a na první setkání, které dlouho plánovali, nebyla schopná dorazit.
Druhý pokus o setkání s dcerou kata svého otce inicioval Milan Píka – mělo se odehrát v Brně, napůl cesty mezi městy, kde oba dnes žijí. „Kdyby otec věděl, že jedu za Milanem Píkou, tak by se mnou určitě přerušil veškeré styky – myslím, že natrvalo,“ komentovala cestu Galina. Setkání se neuskutečnilo, generálu Píkovi se na poslední chvíli udělalo špatně a nebyl schopný odjet. „Nemohl jsem spát. Hlavou se mi honily myšlenky, jestli konám správně, nebo nekonám správně, to nemůžeš snést…“ vzpomíná Milan Píka. Místo v Brně skončil na neurologii.
Další pokusy o setkání Píka odmítl. Nebýt autorů dokumentu, nejspíš by k němu nikdy nedošlo. Nakonec se uskutečnilo tak, že filmaři přivezli Galinu Vašovou neplánovaně a Milanu Píkovi při jedné z návštěv oznámili, že pokud má zájem, dcera prokurátora Vaše na něj čeká jen pár metrů daleko, v místní kavárně.
Samotné setkání filmaři netočili, bylo pro všechny aktéry příliš emotivní – ve filmu ale přesto dojde ke katarzi. Mluvili spolu bez trémy, jako by se znali od dětství. Oba prožívali stejný život, ale opačně extrapolovaný. Milan Píka, který krátce předtím ovdověl, se s Galinou Vašovou rozdělil o drobnost, která mu po manželce zůstala. Dva drobné hrníčky, které fungují i jako píšťalky, jež si přivezl se ženou z dovolené. Jeden z nich si nechal, druhý daroval Galině – a symbolicky na ně společně odpískali minulost, která jim tolik zasáhla do životů.
Galina Vašová je jediná, kdo se po roce 1989 veřejně omluvil za nelidské zločiny doby stalinismu, což jí ale má část rodiny za zlé, protože o vlastním otci prý mluví neuctivě.
- Postoloprtský masakr se stal po druhé světové válce v červnu 1945, kdy Československá armáda zabila bez soudu několik set internovaných civilních obyvatel německé národnosti z Postoloprt a okolí. Masakr si připsal největší počet obětí v severních Čechách v poválečné historii a byl druhou nejtragičtější událostí při živelných násilnostech při takzvaném divokém odsunu Němců. Nalezeno bylo devět hromadných hrobů a v nich 763 těl, z toho pět žen a jedno dítě. Celkem 452 těl přitom bylo nalezeno v bažantnici. Skutečný počet obětí však může být vyšší, protože všechny hroby nemusely být nalezeny.
Dokument Křišťálový fantom přinese ČT2 v neděli v 15:15.
Jak vznikl dokument
Dokument je autorským dílem brněnského historika Pavla Palečka, který už jeden film o Vašovi natočil. Když začal před lety připravovat první snímek o prokurátoru, sám nevěděl, do čeho jde. Teprve postupně zjišťoval, že neblaze proslulý sovětský zpravodajec má na svědomí i další zločiny, než „jen“ stěžejní účast na vykonstruovaných procesech.
Když se mu naskytla možnost promluvit s jeho dcerou Galinou, rozhodl se natočit další film. Tentokrát ukázal soudce v osobní rovině – jako člověka, který ke svým nejbližším projevoval stejnou krutost a neústupnost, jaká stála život desítky lidí.
„Vědecká práce je hrozně důležitá, ale toto jsou věci, které se ani tak netýkají dějepisu, jako občanské nauky, a veřejnost by je měla vědět, pokud se chce vyhnout populistům a totalitě,“ řekl Paleček. Podle něj je potřeba zobrazovat i záporné hrdiny, protože k minulosti patří.
O tom postupně přesvědčil i Galinu Vašovou, kterou otcovy zločiny zdrtily a vyjádřila soucit obětem totalitního režimu. Původně o otci vůbec mluvit nechtěla. „Říkala mi – mně je z toho zle, jen když na to myslím, natož abych to někde vyprávěla,“ popsal Paleček. Nakonec ji přemluvil. „Řekl jsem jí, že to pro ni bude utrpení, že se možná i psychicky zhroutí, ale že poprvé v jejím životě to bude utrpení, které bude mít smysl. Pokud v sobě najde sílu to říct, může to řadě lidí otevřít oči a být mementem pro další generaci,“ řekl historik.
• narozen 20. března 1916 v Užhorodě
• od r. 1933 člen KSČ a Svazu přátel Sovětského svazu a demokratického Španělska
• v květnu 1939 ilegální přechod ruských hranic, tři roky v selchozlagu (zemědělském táboře)
Kedrovyj Šor, cca 50 km jižně od města Pečory, spadající pod komplex táborů Intinlag, který zásoboval potravinami
• 1943 v čs. jednotkách v SSSR nejprve písařem na rotě, později přednostou vojenského soudu a pak prokurátor
• od 1. 1. 1945 zástupce náčelníka Vojenského obranného zpravodajství B. Reicina
• od počátku r. 1948 prokurátor u vyššího vojenského soudu
• od října 1948 vyšetřující soudce
• od ledna 1949 referent voj. odd. státní prokuratury
• květen až prosinec 1949 senátní předseda vyššího voj. soudu
• od podzimu 1950 náčelník soudního odd. Hlavní soudní správy ministerstva národní obrany
• 11. 8. 1951 zatčen a souzen pro vlastizradu a vraždu, odsouzen na doživotí, trest zmírněn na 26 let
• vězněn v Leopoldově
• v září 1956 zproštěn viny a rehabilitován
• úředník v Mototechně, novinář
• po roce 1990 žalován pro justiční vraždu Heliodora Píky
• 15. 1. 2002 trestní stíhání zastaveno z důvodu promlčení
• zemřel 8. prosince 2012
Dokument díky tomu zasazuje události z Vašova života, jako útěk do SSSR, vězení či údajné zranění z války, do kontextu života jeho nejbližších. Z toho vyvstává jeho osobnost tak plasticky, jak by to z pouhého souhrnu událostí nebylo možné. Témata viny, odpuštění, křivdy či trestu, která se linou celým dokumentem, jsou podle Palečka platná obecně. „Zároveň ale ukazují do morku kostí podstatu jakékoli totality a hrůzu, která je s ní spojená,“ řekl.
Film sleduje touhu obou hlavních protagonistů se setkat, zároveň ale i jejich obavy, zda to ustojí. „Setkání jsem chtěl zachytit a nevěděl jsem, zda to vyjde. Neměli jsme k tomu žádný scénář, prostě jsme vzali kamery a točili. A teprve když posloucháte natočený materiál, začne se vám z toho rodit příběh. Sám jsem z toho byl překvapený,“ řekl historik, který prý během dokumentu několikrát čekal, že jeho úsilí ztroskotá. „V jednu chvíli jsem si třeba myslel, že mě Milan vyhodí. Že řekne dost a ukončí to,“ uvedl.
Nestalo se to. Paleček má už teď rozpracovaný další dokument. Bude se týkat bývalé krajské věznice v Brně na Cejlu, která za války sloužila gestapu a v 50. letech se tam popravovalo. „Podařilo se nám najít dvě dámy, jednu tehdy sedmnáctiletou a jednu devatenáctiletou, dnes devadesátnice, které prošly za války vězením gestapa,“ uvedl Paleček, který je také autorem filmu o československém letci RAF Josefu Bryksovi a jako historik pracuje v brněnské pobočce Vojenského historického ústavu.
