Lidé si zřejmě zdobili svá těla pomocí různých vylepšení odpradávna. Ale důkazy o tom se jen těžko hledají – teď se to podařilo archeologům, kteří popsali nejstarší doložený piercing v dějinách. Našel se ve starověké turecké lokalitě.
Ozdoba stará jedenáct tisíc let. Nejstarší piercing se našel v Turecku
Jedenáct tisíc let. Před takovou dobou nosili lidé žijící na Boncuklu Tarla na jihovýchodě dnešního Turecka ve svých tělech ozdoby, které by se nyní označily jako piercing. Nepřímých důkazů o tomto využití mají vědci rovnou víc.
A navíc to nebylo výjimečné – archeologům se podařilo najít víc než sto takových artefaktů. Hlavním důkazem je kromě tvaru, jenž by takovému využití vyhovoval, zejména to, že se našly vedle pohřbených těl – konkrétně kolem uší a brad lidských ostatků. Byly tedy pravděpodobně používané k propichování uší a dolního rtu jako takzvaná labreta.
Dalším důkazem je výsledek analýzy koster. Ukázalo se totiž, že u pradávných obyvatel Boncuklu Tarla se vyskytovala velmi podobná poškození dolních řezáků jako u lidí 21. století, kteří nosí labrety v dolním rtu.
Doba, z níž pocházejí lidské zvyky
Význam tohoto nálezu spočívá v tom, že právě v době, z níž pochází, vznikaly základy moderní lidské civilizace a kultury. A díky tomu je každý takový objev cestou ke stvoření daného kulturního fenoménu, jakým je právě třeba piercing.
Archeologické naleziště Boncuklu Tarla
V době neolitu se lidé poprvé začali usazovat ve vesnicích, začali se spojovat do větších skupin, které trvaleji obývaly stavby. A učili se ovládat přírodu tak, že si „ochočili“ rostliny – přecházeli k zemědělství. Zatímco starší kultury byly od té moderní ještě velmi odlišné, právě neolitický člověk už byl tomu dnešnímu svými rituály, zvyky i životními hodnotami zřejmě mnohem bližší.
Kamenné labrety
Podle autorů je nález pozoruhodný zejména tím, jak rozšířené v této lokalitě toto zdobení těla bylo. Piercing musel být v té době z hlediska možné infekce dost nebezpečnou záležitostí, přesto si ho lidé pořizovali.
Různé druhy starověkých piercingů
Ze stovky artefaktů se jich 85 zachovalo kompletních. Byly vyrobené z nejrůznějších druhů kamene, včetně vápence, obsidiánu, ale také hladkých vodou omletých oblázků, jaké jsou v říčních korytech.
Vědci tvrdí, že nálezy z Boncuklu Tarla představují „nejranější kontextuální důkaz o používání tělesných augmentací zahrnujících propichování tělesných tkání“. Toto vyjádření znamená, že vědci znají i starší příklady používání labret z jiných míst, ale nikdy nešlo o přímé důkazy – až doposud šlo jen o opotřebení zubů, nikoliv o nálezy přímo labret.
Malé, kotoučům nebo hřebíkům podobné předměty, které připomínají ozdoby na propichování těla, byly již dříve objeveny na neolitických nalezištích v jihozápadní Asii. Neobjevily se ale žádné jasné důkazy o jejich používání jako piercingů.
