Slintavka a kulhavka (SLAK) je extrémně nakažlivá nemoc, která může způsobit obrovské hospodářské škody. Není snadné s ní bojovat a její zkrocení vyžaduje rozsáhlejší opatření. Ústřední veterinární správa připravila odpovědi na ty nejdůležitější otázky spojené s touto chorobou.
Proč je slintavka a kulhavka tak nebezpečná?
Původce onemocnění je malý RNA virus z čeledi Picornaviridae, který je extrémně kontagiózní. Jedná se o jeden z nejnakažlivějších živočišných virů. Virus napadá všechny přežvýkavce a prasata. Nemocnost zvířat je až sto procent, zatímco mortalita je nízká (pět procent). Po celou dobu onemocnění ale infikovaný jedinec vylučuje virus do vnějšího prostředí. V zasažené oblasti se v závislosti na infekční dávce a velikosti vnímavé populace může virus velmi rychle šířit.
Jak se virus šíří?
Slintavka a kulhavka se šíří mezi zvířaty přímo inhalační cestou nebo kontaktem. Virus je obsažen ve velké koncentraci ve vezikulární tekutině a slinách, ale vylučuje se močí, trusem a mlékem. Nepřímý přenos viru je druhou významnou cestou šíření – kontaminovaná obuv a oblečení pracovníků, dopravní prostředky, zemědělská technika a živočišné produkty. Za určitých specifických podmínek může docházet k šíření viru větrem.
Co dělat v případě výskytu klinických příznaků v chovu?
Nutné je neprodleně informovat soukromého veterinárního lékaře nebo místně příslušnou Krajskou veterinární správu na krizové lince. Časná detekce onemocnění je velmi důležitá, je lepší oznámit negativní podezření než oznámit pozdě pozitivní případ.
Proč je nutné masivní utrácení všech zvířat v chovech, když nákaza není nebezpečná pro zdraví lidí a ani úmrtnost zvířat není vysoká?
Slintavka a kulhavka je velmi nakažlivé onemocnění, jedinou spolehlivou možností, jak co nejrychleji zastavit pomnožování a vylučování viru infikovanými zvířaty je pouze jejich utracení. Přestože byla vůči viru SLAK testovány in vitro různá antivirotika, v praxi se tento postup nikdy neuplatnil. Vakcinace zvířat neumožňuje okamžité navození imunity, její účinek se objevuje v řádu týdnů. SLAK způsobuje především velké ekonomické ztráty, které jsou navázány i na obchodovatelnost produktů živočišného původu.
Proč není možné zvířata přeléčit či nechat uzdravit i za cenu dočasného poklesu užitkovosti?
Neexistuje žádná specifická léčba slintavky a kulhavky. Léze na sliznicích jsou často následně kontaminovány bakteriemi a tato sekundární infekce komplikuje další hojení. Zotavení trvá několik týdnů až měsíců a jedinec může být po celou dobu zdrojem infekce. Celá EU je prostá této nákazy. Pokud by se nákaza rozšířila, způsobovala by velké zdravotní potíže a ekonomické ztráty a eradikace by trvala mnoho let a stála velké prostředky.
Co je zač virus SLAK a dá se proti němu očkovat?
Původcem slintavky a kulhavky je RNA virus, který podléhá určité evoluci. Virus se vyskytuje celosvětově, je popsáno celkem sedm sérotypů (A, O, C, Asia 1, SAT 1, SAT 2, SAT 3), aktuálně cirkuluje šest sérotypů. Evoluce viru a výskyt mnoha sérotypů neumožňuje vývoj a výrobu univerzální vakcíny proti viru SLAK. V Asii, Africe a jižní Americe cirkuluje v postižených oblastech často několik sérotypů v takzvaných poolech. Pro výrobu vakcín v těchto oblastech jsou selektovány právě kmeny, které v dané oblasti cirkulují, nebo jsou vůči cirkulujícím kmenům imunogenní. Vakcinace jedním sérotypem nenavozuje imunitu proti ostatním.
Proč se nenařídí plošná vakcinace na území státu nebo příhraničních regionů?
V zásadě jsou u slintavky a kulhavky přípustné dva typy vakcinace. Preventivní očkování spočívá v plošné vakcinaci a následné revakcinaci celých stád vnímavých druhů na daném území. Stáda jsou dlouhodobě udržována pravidelnou každoroční vakcinací. V návaznosti na desetiletí bez výskytu infekce SLAK byla tato metoda od roku 1992 v Evropě zakázána. Důvody byly nejen přímé ekonomické náklady na očkování, ale i skutečnost, že obchodovatelnost zvířat a živočišných produktů z oblastí bez výskytu slintavky s vakcinací je horší než při statutu zemí bez slintavky bez vakcinace.
Nouzová vakcinace je přípustná v zónách kolem ohniska, umožňuje snížit riziko šíření viru na další vnímavá zvířata. Nikdy se nepoužívá preventivně, ale jen v souvislosti s výskytem SLAK za specifických podmínek. Je známo, že nemusí stoprocentně zabránit vylučování viru, ale zásadně riziko šíření snižuje. Zvířata nouzově očkovaná jsou po zdolání ohnisek postupně v následujících týdnech porážena. Nouzová vakcinace umožňuje snížit riziko cirkulace viru, aniž by docházelo k přetěžování porážecích linek a asanačních ústavů.
Samotné očkování problém nevyřeší, virus by cirkuloval dál a způsoboval zdravotní problémy u zvířat. Zároveň by musel být nastaven poměrně robustní systém monitoringu nákazy a musela by být stanovena omezení v přesunech zvířat a produkce.
Jaká mohou přijít v případě zhoršení situace opatření dopadající na chovatele a občany?
Výskyt nákazy na chovatele vždy negativně dopadá. I v minulosti docházelo k omezením v chovech a obcích s výskytem SLAK, protože nákaza vždy způsobuje omezení obchodu a pohybu zboží a lidí. Do jaké míry budou opatření ovlivňovat život lidí, záleží, jak rychle se podaří nákazu zlikvidovat v prvních ohniscích. V případě ohniska SLAK je možné i omezit pohyb osob.
Pokud dojde k utrácení zvířat, dostanou chovatelé nějaké kompenzace?
Postupuje se podle Veterinárního zákona 166/1999 Sb. Chovateli se poskytne náhrada nákladů a ztrát, které vznikly v důsledku provádění mimořádných veterinárních opatření nařízených k tlumení některé z nebezpečných nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, uvedených v příloze č. 3 k tomuto zákonu, a k ochraně před jejich šířením, anebo při nálezu původce této nákazy nebo nemoci, a to za podmínky, že tato neprodleně uplatňovaná opatření zahrnují nejméně izolaci zvířat v hospodářství a zákaz jejich přemísťování od doby vzniku podezření z výskytu nákazy a po potvrzení jejího výskytu.
Jak se diagnostikuje slintavka a kulhavka?
Klinicky není možné slintavku a kulhavku spolehlivě diagnostikovat. Laboratorní diagnostika se u vzorků s podezřením na SLAK provádí molekulární analýzou s použitím RT-PCR. Metoda je velmi citlivá, umožňuje relativně rychlé stanovení diagnózy. Nákaza musí být vždy potvrzena laboratorně.
