Nejslavnější oceánolog Jacques Piccard změnil svůj obor. Dokázal proniknout do míst, kam se před ním nikdo nevydal a téměř nikdo ho v tom nedokázal napodobit.
Před 95 lety, 28. července 1922, se narodil švýcarský oceánolog Jacques Piccard, který v roce 1960 společně s Američanem Donaldem Walshem uskutečnil rekordní hloubkový sestup pod hladinu moře. Piccard byl synem slavného vynálezce a dobyvatele stratosféry a mořských hlubin fyzika Augusta Piccarda.
Svému otci Jacques pomáhal ve 40. letech 20. století s konstrukcí prvního batyskafu (podmořského výzkumného plavidla). V lednu 1960 se společně s Američanem Donaldem Walshem v místě zvaném Challenger Deep v Mariánském podmořském příkopu, 400 kilometrů jihozápadně od ostrova Guam v Tichém oceánu, dotkli dna v batyskafu Trieste v rekordní hloubce 10 916 metrů, a zároveň zjistili, že i zde existuje život.
Počátkem 60. let Jacques s pomocí svého otce postavil první ponorku pro turisty. Jejich plavidlo PX-8 Auguste Piccard, dlouhé 28,5 metru a určené pro 40 pasažérů, bylo při příležitosti Expa 1962 spuštěno do vod Ženevského jezera a stalo se vzorem pro většinu pozdějších turistických ponorek.
Genialita se dědí
Vášnivým pokračovatelem svých předků - vědců a dobrodruhů - je i Jacquesův syn, psychiatr Bertrand. Společně s Britem Brianem Jonesem se v březnu 1999 stali prvními vzduchoplavci, kteří obletěli v balónu zeměkouli bez mezipřistání.
Jacques Piccard zemřel 1. listopadu 2008 ve svých 86 letech.
Třetí v řadě
Třetím člověkem, který se po Piccardovi a Walshovi dostal na dno Mariánského příkopu, byl americký filmař James Cameron.
Krátce před osmou hodinou ráno 25. března 2012 Cameronova ponorka Deepsea Challenger sestoupila v Marianském příkopu ke dnu hlubiny Challenger. Dosáhla hloubky 10 898 metrů, uvedla tehdy National Geographic Society, která byla partnerem expedice.
- Na Měsíci bylo celkem 12 lidí: Neil Armstrong, Buzz Aldrin, Pete Conrad, Alan Bean, Alan Shepard, Edgar Mitchell, David Scott, James Irwin, John Young, Charles Duke, Eugene Cernan a Harrison Schmitt.
„Jen jsem tam seděl, díval se oknem ven a pozoroval tu pustou, bezútěšnou měsíční planinu,“ řekl na tiskové konferenci po návratu na hladinu. Uvedl také, že se cítil velmi osaměle. „Je tam opravdový pocit izolace, kdy si uvědomíte, jak jste malincí tam dole v tom rozlehlém černém neprozkoumaném prostoru.“
Režisér také podotkl, že doufal, že na dně Mariánského příkopu uvidí nějakou neznámou hlubinnou příšeru. Nakonec ale nic takového nespatřil. Všiml si jen malých tvorů připomínajících krevety.
Část expedice ale podle plánů nevyšla. Na dně Mariánského příkopu selhalo mechanické rameno ponorky, kterým chtěl Cameron odebrat vzorky kamenů a případně i hlubinných živočichů. Na hladinu se tak žádný vzorek dostat nepodařilo.
Ponor do takovéto hloubky je velmi riskantní kvůli extrémním tlakům, jakým musí plášť ponorky čelit. Ten na dně hlubiny Challenger odpovídá tlaku, jakým by na prst působily tři sportovně-užitkové vozy SUV. „Když se potápíte, tak musíte věřit, že inženýři udělali vše správně,“ řekl před ponorem Cameron.
