Různá psí plemena se vzájemně liší velikostí víc než u jakéhokoliv jiného druhu savce. Najdou se mezi nimi patnácticentimetrové čivavy, ale také stokiloví mastifové. Tato rozmanitost byla dlouho pro vědce záhadou – teď ale našli její genetickou příčinu: pochází překvapivě už od vlků.
Když vědci hledali geny, které by mohly být zodpovědné za rozdíly mezi psími plemeny, našli zajímavou mutaci v blízkosti genu IGF1. Jako význameného hráče v rozdílné velikosti psů jej odhalily analýzy už na počátku tisíciletí. Byl první z několika desítek dalších genů, které mají podobnou roli. Jenže se celé roky nedařilo určit, jaká varianta genu je tou rozhodující.
V novém výzkumu mezinárodní tým vedený Elaine Ostranderovou analyzoval genom téměř půl druhého tisíce vlků, kojotů a daších psovitých šelem, včetně 230 moderních psích plemen. Výsledky badatelé popsali v odborném žurnálu Current Biology.
Ukázalo se, že už pravěcí psi domestikovaní z vlků v posledních 30 tisících letech se do jisté míry lišili velikostí. Současné rozdíly jsou ale extrémem, který minulost neznala. Největší plemena dneška jsou až čtyřicetkrát větší než ta nejmenší. Tyto rozdíly se objevily až v posledních dvou stech letech, kdy lidé vyšlechtili moderní plemena.
Velké a malé verze
Když Ostranderová s jejím týmem porovnávala variabilitu v oblasti kolem genu IGF1 s velikostí těla u psů a divokých psovitých šelem, vynikla přitom jedna varianta genu. Vědci u ní identifikovali dvě verze. U všech plemen měli psi se dvěma kopiemi jedné verze tendenci vážit méně než 15 kilogramů, zatímco dvě kopie druhé verze byly častější u psů vážících více než 25 kilogramů.
Když se experti podívali na genomy dalších psovitých šelem, zjistili podobný vztah. „Není to jen příběh psů. Byl to i příběh vlka, lišky, kojota a vůbec všeho. Byl to příběh všech psovitých šelem,“ líčí pro odborný časopis Nature Ostranderová.
Vědci se domnívají, že verze spojená s malými těly je evolučně mnohem starší než ta s velkými těly. Kojoti, šakali, lišky a většina dalších psovitých šelem, které analyzovali, měli dvě kopie „malé“ verze, což naznačuje, že právě ona existovala u společného předka všech těchto zvířat.
Z malých vlků velcí psi
Není ale zatím vůbec jasné, kdy se verze pro velké tělo vyvinula. Badatelé zatím našli jednu kopii u pravěkého vlka, který žil na Sibiři asi před 53 tisíci lety. Ostatní pravěcí i moderní vlci mají spíše dvě, což naznačuje, že verze pro velké tělo mohla být pro vlky výhodná.
Dříve si vědci mysleli, že malá tělesná velikost u psů pravděpodobně souvisí s množstvím nových genetických změn – ty se měly projevit až u moderních plemen. Nový výzkum ale říká něco úplně jiného.
Studie naznačuje, že psi mohou pocházet z domestikovných vlků s menšími těly – ale je to zatím jen spekulace. Aby to výzkumníci dokázali, budou ale muset ještě udělat spoustu dalších detailnějších analýz.
