Archeologové v Německu zkoumají pozůstatky muže, který měl místo ruky kovovou protézu. Žil před stovkami let, jeho náhradní umělá končetina patří k těm nejdůmyslnějším, které vědci zatím popsali.
Když letos dělníci kopali plynovod ve městě Freising nedaleko Mnichova, narazili nedaleko farního kostela svatého Jiří v zemi na něco tvrdého. Na první pohled to vypadalo jako ruka robota, přivolali proto archeology. Výsledek analýzy ukázal, že šlo o něco méně exotického, pro vědce přesto nesmírně zajímavého: železnou umělou končetinu, která patřila německému bojovníkovi.
Protéza byla součástí hrobu muže, který zemřel ve věku mezi třiceti a padesáti roky někdy mezi lety 1450 a 1620. „I pro zkušené archeology to byl mimořádně zvláštní nález: kostra, u níž chybí části prstů levé ruky,“ uvedli experti Bavorského zemského úřadu pro památkovou péči. Popsali, že protéza je vyrobená ze železa a barevných kovů.
Muž, který oral pole válečná
Archeologové kovovou protézu oddělili od kostry, aby ji mohli lépe analyzovat a také restaurovat. Zjistili, že muž během života přišel o prsty na ruce – zbyla mu maximálně část palce. Na rozdíl od jiných, složitějších protéz objevených ve stejném období, byly prsty kostry z Freisingu jednoduché a neměly mechanické součásti. Byly tedy nepohyblivé, muž měl železnou ruku nejspíš hlavně na ozdobu nebo reprezentaci, s běžnými úkony mu příliš nepomohla.
„Dutá protéza na levé ruce mu nahradila čtyři prsty,“ uvedl Walter Irlinger z Bavorského zemského úřadu pro památkovou péči. „Ukazováček, prostředníček, prsteníček a malíček jsou jednotlivě vytvořeny z plechu a jsou nepohyblivé. Protézy prstů leží mírně zakřivené, rovnoběžně vedle sebe.“
Skenování také odhalilo, že protéza má na kovových prstech přilepené kousky látky a kůže. To naznačuje, že prsty mívaly kožený potah a byly k pacientově ruce připevněné pomocí řemínků. Uvnitř prstů se zase našel materiál podobný gáze, který mohl fungovat jako jakýsi polštář, jenž chránil kůži před kontaktem se studeným kovem.
Jak muž přišel o ruku a jak protézu používal, zůstává záhadou, ale objev podtrhuje skutečnost, že se v tomto období taková zařízení vyráběla a používala. „Lékaři již v té době přemýšleli o tom, jak by mohli lidem po amputacích usnadnit život,“ stojí v prohlášení památkového úřadu. Ve střední Evropě je v současné době známo asi padesát podobných protéz z období pozdního středověku až raného novověku.
V době, kdy tento muž žil, probíhala v Bavorsku celá řada válečných konfliktů, včetně třicetileté války. To logicky vedlo k množství vážných zranění, jež si vyžádala i nejčastější chirurgické řešení těchto dob: amputaci. Z Německa té doby pochází celá řada protéz, jež patřily mocným a bohatým rytířům – vyrobit něco takového bylo nejen drahé, ale hlavně technologicky náročné.
Jedna z nejslavnějších patřila rytíři Götzi von Berlichingen, který díky ní získal i svou přezdívku „Götz železná ruka“. Jeho důmyslná a krásná protéza byla vytvořena, když mu ruku ustřelila rána z děla roku 1504 při obléhání Landshutu.
Protézy ale vznikaly už ve starém Egyptě, jednou z nejstarších jsou dva umělé prsty na nohou.
