Nový druh sklípkana Trichopelma grande objevili na západě Kuby vědci David Ortiz z Masarykovy univerzity v Česku a Elier Fonseca z Kubánské zoologické společnosti. Patří mezi takzvané sklepouny a je mezi nimi nejen největší, ale i nejchlupatější.
Největší a nejchlupatější. Brněnský vědec popsal nový druh sklípkana
Česky by se nově objevený sklípkan jmenoval sklepoun obří, oficiální české jméno ale zatím nemá. Měří na délku přes deset centimetrů.
Vědci zkoumali sklípkany na ostrovech Velkých Antil, tedy na Kubě, Hispaniole, Jamajce a Portoriku. Tyto ostrovy sice byly kdysi propojeny a mají mnoho společných geografických znaků, ale už miliony let jsou od sebe oddělené. Tato dlouhodobá izolace s mnohdy nepřekonatelnými přírodními bariérami umožňuje, aby se druhy na každém ostrově vyvíjely svým vlastním jedinečným směrem. Vznikají tak sice příbuzné, ale velmi odlišné druhy. Týká se to i sklípkanů.
Sklípkanům se lidově říká nesprávně tarantule. Tento název přísluší původně pavoukům z čeledi slíďákovití, které poprvé popsal Carl von Linné a podle lokality výskytu v jihoitalské provincii Tarent je pojmenoval aranea tarantula.
„Okouzlující, nebo děsivý“
Sklepouni jsou si velmi podobní, takže biologové museli ze vzorků získat DNA, a teprve jejím porovnáním zjistili, o jakého tvora se vlastně jedná. Ukázalo se, že nejbližším žijícím příbuzným nově popsaného tvora je kostarický sklepoun Trichopelma laselva.
Nový druh má podle studie několik jedinečných znaků. Dospělí samci mají na střední a spodní části nohou množství dlouhých chlupů, které jim dodávají vzhled připomínající peří, což je atribut typický pro sklípkany žijící na stromech a velmi neobvyklý pro druhy žijící na zemi.
A to je právě zvláštní, protože Trichopelma grande nebyla nalezena na stromech, ale spíše v pastičkách na zemi. Vzhledem se liší i kresbou na těle: Na břiše je zřetelná kresba skvrn, nápadných je šest tmavších a světlejších příčných pruhů na hřbetní straně břicha, které jsou uprostřed odděleny jedním podélným světlým pruhem.
Trichopelma grande
Horní část pavouka je po okrajích pokryta hustými kaštanově hnědými chloupky, zatímco střed zůstává hladký a bez chloupků a vyniká jeho tmavě hnědý povrch. Velikost hlavy daleko převyšuje ostatní známé druhy tohoto rodu a dodává mu vzhled, „který na oko pozorovatele působí buď okouzlujícím, nebo děsivým dojmem,“ popisují autoři.
Všechny exempláře byly nalezeny v relativně malé oblasti v národním parku Viñales, který je ohniskem biologické rozmanitosti na západě Kuby. Všechny čtyři odchycené exempláře se našly asi dvacet kilometrů od sebe, což naznačuje potenciálně omezené rozšíření. „Zjevná vzácnost tohoto charakteristického druhu spolu s jeho omezeným areálem výskytu vyvolává potenciální obavy o jeho ochranu,“ dodávají vědci.
