Nový výzkum mezinárodního týmu paleontologů ukázal, že sibiřští nosorožci jednorozí vymřeli mnohem později, než se vědci doposud domnívali. Je tedy pravděpodobné, že žili ve stejné době jako moderní lidé.
Na Sibiři žili jednorožci vedle člověka. Až dosud se mělo za to, že vyhynuli mnohem dříve
Nosorožec sibiřský byl obrovský tvor vysoký kolem 270 centimetrů, na délku měřící až šest metrů. Vážil kolem sedmi tun a jeho jediný roh měřil téměř dva metry. Odborně se nezývá elasmotherium, v angličtině unicorn – jednorožec.
Elasmotherium
Až doposud se vědci domnívali, že druh vymřel v době před 200 až 100 tisíci lety. Teď ale paleontologové oznámili, že elasmotherium zřejmě žilo ještě pře 39 tisíci lety; bylo tedy současníkem nejen neandrtálců, ale také lidí moderního typu.
Studie vyšla v odborném časopise Nature Ecology & Evolution. Pracovali na ní vědci z Ruska, Velké Británie a Nizozemí. Použili radiokarbonovou metodu na 23 vzorků kostí těchto zvířat, aby určili, v jaké době žila.
Metoda umožňuje vypočítat stáří biologického materiálu podle poklesu počtu atomů radioaktivního izotopu uhlíku 14C.
Pravěcí jednorožci jsou zdrojem legend o jednorožcích
V průběhu dějin Země existovalo přibližně 250 druhů nosorožců, do dnešních dnů jich ale přežilo jen pět. Vědci zkoumají, co bylo příčinou jejich vyhynutí – mohlo by to totiž mimo jiné pomoci pro zajištění přežití dnešních druhů, které jsou v současnosti stále ohroženější.
Paleontologové se domnívají, že příčinou vyhnutí obřích sibiřských nosorožců mohly být především změny klimatu, které vedly ke změně jídelníčku těchto tvorů.
Elasmotherium
Elasmotheria byla přitom rozšířená po obrovské oblasti Země – od Ukrajiny až po Čínu. „Anatomie tohoto nosorožce naznačuje, že žil na otevřených travnatých pláních, živil se zřejmě hlavně trávou,“ uvedl Adrian Lister. „Víme to z jejich zubů, které jsou pro pastvu velmi dobře adaptované.“
Tento tvor byl sice až dvakrát větší než současné druhy nosorožců, přesto se jednalo o zvíře velmi rychlé – byl dobře přizpůsobený rychlému běhu po travnatém povrchu. To je ale téměř všechno, co o něm víme; všechno další je totiž zahalené nejistotou.
„Moderní nosorožci jsou spíše samotářští, žijí izolovaně,“ popsal Lister. Vzhledem k velikosti tohoto tvora (a obrovskému množství potravy, které zkonzumoval) je tedy možné, že byl i v dobách své největší slávy dost vzácný.
Právě nálezy lebek pravěkých nosorožců mohly být jedním ze zdrojů mýtů o jednorožcích. Obrázky „koní s rohem na čele“ jsou rozšířené z celého světa, i ze zemí, kde žili nosorožci – je tedy pravděpodobné, že vzorem pro jednorožce byla tato vyhynulá zvířata.
Vydáno pod