Emeritní profesor William Romoser z Ohijské univerzity představil v úterý na setkání Americké entomologické společnosti výsledky svého několikaletého výzkumu. Analyzoval snímky povrchu Rudé planety a tvrdí, že na Marsu žije nebo v minulosti žil hmyz.
Na Marsu je hmyz, překvapil kolegy vědce americký entomolog. Věří, že důkazy našel na fotografiích
Profesor Romoser je uznávanou autoritou v oboru entomologie, proto je překvapivé, že se vydal na tak nejistou půdu. Svou teorii přednesl na prestižní vědecké konferenci, nevyjádřila se k ní ale ani odborná expertíza, ani neprošla recenzním procesem.
Nicméně o hypotéze „marťanského hmyzu“ informovala oficiální cestou Ohijská univerzita – domovský ústav profesora Romosera. Pracoval tam 45 let a založil na ní Institut tropických nemocí a také strávil dvacet let jako výzkumník ve vědeckém středisku americké armády. V letech 1973 až 1998 byl autorem a spoluautorem čtyř vydání učebnice The Science of Entomology.
Popularizační vědecké weby jsou k výsledkům výzkumu skeptické, vyčítají mu izolovanost a nevěrohodnost důkazů, které jsou založené jen na vizuální podobnosti geologických útvarů s některými druhy hmyzu žijícími na Zemi.
„Na Marsu byl a stále je život,“ tvrdí však Romoser. Několik let studoval veřejně dostupné fotografie, které pořídily americké sondy. Podle něj jsou vidět známky hmyzu živého i zkamenělého. „Mezi marsovskou faunou podobnou hmyzu existuje značná rozmanitost. Má rysy podobné pozemskému hmyzu, které odpovídají pokročilejšímu vývoji – jde například o přítomnost křídel, různě strukturované části končetin nebo schopnost obratného letu nebo plachtění,“ tvrdí entomolog.
Hmyz na Marsu?
Zejména záběry ze sondy Curiosity jsou podle něj přesvědčivé. Tvrdí, že na nich našel řadu segmentů hmyzích těl. Na některých údajně zpozoroval také stopy očí, končetin a dalších orgánů.
Romoser studoval zmíněné snímky z mnoha ohledů a na těch „podezřelých“ pak určoval řadu parametrů, které podle něj naznačují, že jde o organismus, a ne jen objekt geologického původu.
„Jakmile byla identifikována a popsána forma, bylo to užitečné pro rozpoznávání dalších méně jasných obrazů,“ uvedl Romoser. „K identifikaci tvora jako hmyzu stačí exoskeleton a článkovité končetiny. Tělo rozdělené na tři části, jeden pár tykadel a šest nohou jsou tradičně dostatečné, abychom něčemu na Zemi říkali hmyz. Tyto charakteristiky by měly také stačit, aby se nějaký organismus z Marsu označil jako hmyzí.“
Podle Romosera bylo v mnoha případech na mnoha snímcích znatelné chování podobné létání. Tvory, které údajně pozoroval, označuje za podobné čmelákům nebo valovitému hmyzu drvodělkám. „Přítomnost vyšších organismů na Marsu implikuje přítomnost živin a zdrojů energie a procesů, potravních řetězců a také vody jako elementů, které jsou schopné v extrémním ekologickém prostředí udržet život,“ uvedl profesor.
Je to jen psychologický jev?
O této prezentaci informovala svět Ohijská univerzita v tiskovém prohlášení, které samozřejmě nemusí splňovat tak přísné podmínky jako publikace v odborném tisku.
Profesor Romoser je zřejmě o existenci nevysvětlitelných fenoménů na Marsu přesvědčený; věnoval jim již dříve dvě zprávy a také naznačil, že to může znamenat dokonce i existenci inteligentního života na Rudé planetě.
Snímky Marsu mají dlouhou historii pozorování podivných tvarů, které připomínaly lidem ty nejrůznější objekty. Zřejmě nejslavnější je fotografie takzvané Sfingy, kterou pořídila sonda Viking Orbiter. Ta připomínala ženskou tvář a vznikla kolem ní řada hypotéz, jež naznačovaly, že musí být vyrobená nějakou vyspělou civilizací:
Sfinga na Marsu
Když ale Rudou planetu později snímkovala sonda Mars Reconnaissance Orbiter, ukázalo se, že jde jen o hru světla a stínu a že Sfinga je ve skutečnosti jen normální geologický útvar, který vznikl přirozeně.
Kromě Sfingy zpozorovali amatéři na Marsu také mnoho dalších útvarů, v nichž viděli něco, co jim připomínalo něco známého ze Země. Podívejte se na ty nejznámější:
GALERIE
Nejznámější případy pareidolie na Marsu
NASA ani Ohijská univerzita se zatím k Romoserově kontroverzní práci nevyjádřily. Popularizační weby jako Sciencealert nebo CNET jsou skeptické. Věda má pro toto hledání známých objektů v náhodných tvarech výraz pareidolie. Jedná se o psychologický jev, při kterém dochází k dotváření vnímaných neurčitých nebo nezřetelných podnětů ve smysluplné obrazy za pomoci fantazie. Typickým příkladem je rozeznávání tváří, zvířat a jiných objektů ve tvaru oblaků.
Kromě těchto vizuálních pareidolií existují také pareidolie akustické, kdy je zvukovému podnětu (zvuky zvířat a předmětů) přisouzeno specifické citoslovce nebo konkrétní význam. Před několika lety odhalil výzkum biologů, že pareiodolie jsou schopní také někteří primáti, například makakové.