Fotopast zachytila v chráněné krajinné oblasti (CHKO) Křivoklátsko kočku divokou, během tří měsíců dvakrát. Bylo to na stejném místě, což může znamenat, že zde má stálé teritorium, informoval Karel Lankaš z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, která monitoring šelem spolu s dalšími experty zajišťuje.
„Nyní chceme zjistit, odkud sem kočka divoká dorazila, proto se zaměřujeme na získání materiálu pro analýzu DNA. K tomu se hodí například srst či zbytky trusu,“ vysvětlil Lankaš. Na Křivoklátsku zaznamenali odborníci v posledních třech letech výskyt kočky divoké i na jiných místech.
Podle něj má šelma na Křivoklátsku vhodné podmínky k životu, protože jsou v regionu listnaté a smíšené lesy v různém stadiu vývoje, nechybí ani členitý terén se skálami a množstvím mrtvého dřeva. „Její výskyt by byl potvrzením výjimečných hodnot tohoto území,“ doplnil Lankaš.
Monitoring na Křivoklátsku pokračuje už více než tři roky. Lankaš a Josef Jedlička při něm spolupracují s experty Jiřím Sochorem a Vladimírem Čechem monitorujícími kočku divokou na Doupovsku a s pracovníky lesnických organizací působících na Křivoklátsku. Cílem je zjistit rozsah výskytu tohoto druhu v oblasti.
Návrat „naší“ šelmy
Kočka divoká je aktivní především v noci. Podle odborníků ji ohrožují střety s auty a křížení s kočkou domácí, protože mnohdy nenajde vhodný protějšek vlastního druhu. Kočka divoká je oproti těm domácím větší a zavalitější, váží až osm kilogramů. Z české přírody vymizela kočka divoká někdy v devatenáctém století, důvodem mohly být přeměna lesů i lov.
Později byla ulovena v roce 1952 v Krušných horách a až po roce 2000 byl i díky moderním metodám s využitím fotopastí její opětovný výskyt potvrzen na Šumavě, v Českém lese, Slavkovském lese a jiných lokalitách. Na Moravě se kočka divoká pravděpodobně trvale vzácně vyskytovala na česko-slovenském pomezí, nyní se objevuje častěji. Aby se rozlišili kříženci od „pravé“ kočky divoké, používají vědci genetické rozbory trusu a srsti.
