V létě se nad střední Evropou často objevuje pozoruhodný meteorologický jev, a to mraky, které září výrazně stříbřitým jasem. Letos se už objevily první, v červnu jich ještě přibude a budou lépe pozorovatelné.
Na českém nebi se už zase objevují noční svítící oblaka
Letos byla první svítící oblaka v tuzemsku podle České astronomické společnosti pozorována už 2. června. To je ještě dříve než vloni, kdy lidé viděli první tyto zářivé jevy „až“ 6. června večer. Tehdy je nad Českem ohlásil pozorovatel ze Slovenska, kde byla dříve tma.
Klasická oblaka vznikají a existují jen ve výškách kolem dvanácti kilometrů, jenže noční svítící oblaka, odborně noctilucenty, se vyskytují v mnohem vyšších vrstvách atmosféry, kolem 83 kilometrů nad povrchem planety.
Od normální oblačnosti se liší i další vlastností – dají se pozorovat jen v určitou dobu. Obě tyto odlišnosti jsou spojené a dohromady vysvětlují, jak tyto mraky vznikají a čím jsou tak jiné.
Noctilucenty se nad osmdesáti kilometry vyskytují zcela běžně, jen nejsou zespodu ze zemského povrchu vidět. Jedinou možnost, kdy je člověk může zahlédnout, je situace, kdy je ozáří sluneční světlo buď při východu, nebo naopak při západu. V tom případě totiž paprsky na oblaka dopadnou odspodu a ty se celé tímto světlem stříbrně rozzáří.
Současně musí být splněno ještě několik dalších podmínek, které se společně vyskytují jen v létě. Zejména musí být už dostatečná tma a také obloha pod noctilucenty musí být co nejčistější a bezmračná.
Kde hledat a jak poznat
Tato oblaka se mohou vyskytovat na obloze na jediném místě, a to těsně nad obzorem. Jsou typická stříbřitou barvou, ale mohou mít i jiné odstíny, od zlaté až po světle modrou. Prozradí je také jejich jemnější struktura, připomínají někdy pavučiny nasvícené baterkou.
Noční svítící oblaky tradičně rozzařují letní oblohu (zdroj: ČT24)
Nejlépe bývají vidět asi hodinu až dvě po západu, anebo před východem Slunce a nejlépe v době slunovratu, tedy kolem 21. června. Česká republika se nachází na samém okraji pásma, kde vůbec mohou být vidět. Reálně se u nás dají pozorovat jen od začátku června přibližně do konce července.
Změny klimatu přejí noctilucentům
Vědci pozorovali tento typ oblaků až roku 1885, v posledních letech ale bývají vidět stále častěji. Přibývá proto úvah o tom, že by to nějak mohlo souviset se změnami klimatu.
Němečtí meteorologové před několika lety tuto hypotézu potvrdili. Podle jejich pozorování opravdu bývají noční oblaka vidět častěji, ale není to tím, že by se vyskytovala pravidelněji. Na nebi jsou pořád, ale s rychlejší klimatickou změnou jsou častější atmosférické podmínky, při nichž se dají pozorovat.
Podle této studie, která vyšla v žurnálu Geophysical Research Letters, jejich viditelnosti nahrávají vyšší koncentrace metanu, které zase zvyšují množství vodní páry. Ta zesiluje efekty potřebné ke vzniku podmínek, jež jsou ideální pro pozorování nočních svítících oblaků.