Mývalové se podle přírodovědecké organizace Alka Wildlife poprvé dostali k hranicím Prahy. Fotopast jednoho zachytila pouhé dva kilometry od metropole, k níž se blíží údolím Berounky. Český přírodovědec Jan Cukor označuje za vysoce pravděpodobné, že se mýval bude na našem území dále šířit.
Mýval severní, Američany přezdívaný jako odpadková panda, je u nás brán jako invazní druh. Do Evropy se dostal teprve před 99 lety, tehdy jako kožešinové zvíře do Německa. Protože je to ale chytrý tvor, dokázal utéct a začal se rychle šířit do okolí, včetně České republiky. A protože zde nemá přirozené nepřátele, šíří se i dál a území, kde se vyskytuje, se stále zvětšuje.
O mývalech mluví v rozhovoru pro ČT24 český přírodovědec Jan Cukor z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, který se vrátil z významné celoevropské konference EuroRaccoon věnované právě tomuto invaznímu druhu.
Mýval severní vypadá na první pohled jako roztomilé zvířátko z večerníčku. Proč ho ale vědci v českých lesích vidí neradi a v čem spočívá jeho hlavní invazní hrozba?
Rozhodně bych neřekl, že vědci mývala vidí neradi. Ba naopak. Úkolem vědců je nezávisle ověřit jeho možné dopady na původní ekosystémy a na základě těchto závěrů pak rozhodují odpovědné instituce, jak s tímto invazním živočichem v naší přírodě naložit.
Situace je v tomto případě o něco komplikovanější, protože mýval je opravdu velmi roztomilý živočich, který na člověka působí na první pohled jako milé zvířátko. Proto mohou být záměry regulace přijímány širokou veřejností nepříliš pozitivně. Ve skutečnosti se jedná o živočicha, který může potenciálně přenášet člověku nebezpečné parazity. Hlavním problémem je ale dopad na původní živočichy, především na chráněné druhy plazů, obojživelníků či ptáků a jejich hnízd.
Predace našich původních živočichů mývalem v člověkem pozměněné krajině může spolu s dalšími predátory způsobit značný zásah do jejich populací, které jsou ohroženy urbanizací, turismem nebo dopravou. Mýval představuje další destabilizační prvek, který tu dříve nebyl a který může znamenat pro určité druhy živočichů bod zlomu v populační dynamice, postupné snižování populací až jejich ústup a vymizení.
Často se mluví o tom, že mývalové vytlačují naše původní druhy. Která česká zvířata jsou kvůli jejich přítomnosti nejvíce v ohrožená?
V některých lokalitách se opravdu snižuje zastoupení původních predátorů a narůstá počet mývala severního. Ovšem to neznamená, že počty původních predátorů klesají, ba naopak. Mýval tyto populace doplňuje a spolu s původními predátory stupňuje tlak na druhy, které byly dříve zcela běžné, avšak kvůli tomuto kumulativnímu nárůstu predačního tlaku ustupují.
V případě mývala severního a jeho specializace na břehové ekosystémy se jedná zejména o zmiňované obojživelníky, plazy a hnízdiště ptáků, která plení nejenom na zemi, ale i v korunách stromů. Pokud bychom měli hovořit o konkrétních druzích, tak například v oblasti Doupova se může jednat o tetřívka obecného, který z Doupovských hor po invazi mývala zcela vymizel.
Mnoho lidí mývaly vnímá jako potenciální přenašeče nemocí. Je strach z mývalí škrkavky nebo vztekliny v našich podmínkách oprávněný, nebo jde spíše o mýtus?
Mýval severní může představovat závažného přenašeče nemocí. V loňském roce jsme spolu s kolegy potvrdili první výskyt škrkavky mývalí na našem území. Tento nebezpečný parazit je přenosný na člověka a obdobně jako v případě tasemnice liščí může být pro člověka fatální. Známé případy úmrtí pocházejí z USA, tedy z prostředí, ve kterém je mýval původní.
Mýval může přenášet i vzteklinu, avšak záznamy vztekliny jsou na našem území stále vzácné (prakticky nejsou) a jako hlavní přenašeč je stále vnímána liška obecná, tedy náš nejrozšířenější původní predátor, jehož počty nám postupně narůstají. I v případě vztekliny je tedy tato obava oprávněná, nicméně samotné riziko je zanedbatelné.
Mývalové jsou proslulí svou inteligencí a šikovností. Je pravda, že dokážou vyřešit i složité hlavolamy nebo si třeba sami otevřít dveře či popelnice?
Šikovnost mývalů prověřovali především vědci z Ameriky, kteří chování mývala ověřují již dlouhé dekády. Známé je řešení hlavolamů a další dovednosti. To ho předurčuje k využívání snadno dostupných potravních zdrojů v urbánním prostředí. Snadno si otevře popelnici, po okapu vám vyleze na půdu vašeho domu, na vesnicích si otevře králíkárnu nebo slepičí kurník a zkonzumuje vše, na co narazí, včetně vajíček, mláďat domácích zvířat a samozřejmě i krmiva.
Jméno „mýval“ odkazuje na to, že si potravu ve vodě „myje“. Dělá to ale opravdu kvůli hygieně, nebo má toto chování jiný, praktičtější důvod?
Představa mývala, který si umývá svou potravu, vychází především z jeho stanovištních preferencí a složení potravy. Podstatnou část potravy tvoří právě obojživelníci a potrava spojená s vodním prostředím. Mýval nicméně může opravdu potravu nořit do vody, jelikož má velmi vnímavé prsty, kterými potravu poznává ve větším detailu a rozhoduje se, co lze konzumovat, a co naopak nikoliv.
Jak se vlastně mývalovi v české přírodě podařilo tak rychle adaptovat? Má u nás vůbec nějakého přirozeného nepřítele, který by jeho stavy mohl korigovat?
Hlavní výhodou mývala je jeho oportunistické chování. V Severní Americe pokrývá jeho rozšíření široký rozptyl stanovišť od prérií na jihu po lesy na hranicích s Kanadou. Oportunismus se projevuje i v příjmu potravy. U nás nachází po většinu roku prostřený stůl a zejména tuzemští obojživelníci a plazi na něho nejsou adaptováni. Přirozeným nepřítelem může být teoreticky vlk, nicméně mýval neobývá otevřená stanoviště a v lese před vlkem hravě vyběhne na strom.
Zároveň pro vlka nepředstavuje cílový druh kořisti, a proto lze říci, že přirozeného predátora v našich podmínkách prakticky nemá. Snížení početnosti a zamezení šíření je tedy pouze na lidech, kterým by mělo záležet na původní fauně – chránit ji proti narůstajícím negativním dopadům lidského vlivu, jelikož přenos mývala jde jednoznačně na vrub člověka. Mýval nyní pouze využívá nabízenou příležitost.
S mývaly se stále častěji setkáváme i v blízkosti lidských obydlí a na zahradách. Co by měl člověk dělat, když mývala potká u své popelnice?
V některých lokalitách, především na Doupově, se mývalovi již nevyhnete a v budoucnu to bude v souvislosti s nárůstem populace jenom horší. Riziko návštěvy a třebas i nechtěného zabydlení mývala u vás na půdě či v zahradním domečku můžete snížit odstraněním potenciální potravy a zbytků, které může konzumovat.
Obecně se však můžeme připravit na obdobnou situaci jako v německém Kasselu, který je označován jako hlavní město mývalů a kde je už nemyslitelné popelnice nechat nezabezpečené. Zabezpečení se tam týká třeba i okapů, na kterých jsou instalovány zábrany tak, aby se mýval nemohl zabydlet v lidských obydlích.
Mývalové jsou noční tvorové. Jak poznám, že se mi usídlili třeba na půdě nebo v kůlně, aniž bych je přímo spatřil?
Přítomnost mývala poznáte podle jeho typických životních projevů. Jedná se o relativně hlučného živočicha, který o sobě dá brzy vědět. Na půdách pak můžete narazit na trus a třeba i poškozené části vašeho majetku.
Dá se na základě současných dat předpovědět, jak bude situace s mývaly v Česku vypadat za deset let? Je jejich šíření už nezastavitelný proces?
Odpověď na tuto otázku je poměrně jednoduchá. Je vysoce pravděpodobné, že se mýval bude na našem území dále šířit a v místech současného výskytu bude narůstat populační hustota. Jako příklad nám může sloužit Německo, kde populace z několika málo jedinců narostla na současné asi dva miliony s tím, že Němci každoročně přibližně 200 až 250 tisíc jedinců usmrtí. To však zdaleka nepokryje ani každoroční přírůstek a populace stále narůstá.
Jaká jsou podle vás nejúčinnější a zároveň eticky přijatelná opatření, která by stát nebo jednotlivci měli podniknout, aby se dopady této invaze minimalizovaly?
Mýval severní patří v současné době mezi druhy vyžadující regulaci na základě implementace legislativy Evropské unie. Usmrcovat mývala tak mohou myslivci běžně používanými metodami, jako je usmrcování palnou zbraní či odchyt. Nicméně tato opatření nejsou dostatečná. Je zřejmé, že bez finančních pobídek nebude možné redukce populace dosáhnout a doplatí na to naše původní druhy živočichů, byť to nemusí být pro běžného občana na první pohled patrné.
Plány eliminace jsou ostatně zaváděny v rámci celé Evropy. V minulosti byli úspěšní například Italové, kteří usmrcování mývala cíleně hradili a finančně podporovali. Avšak i tam došlo v posledních letech k dalšímu, opětovnému výskytu mývala – jakmile se tento druh rozšíří na větší území, běžné metody na něho nestačí. V redukci populací predátorů v chráněných územích jsou pak dlouhodobě úspěšní seveřané, kteří na tyto aktivity opět vynakládají nemalé finanční prostředky a platí profesionální lovce, jelikož jim na stabilitě jejich původních ekosystémů velmi záleží a takovéto narušení jednoduše nechtějí dovolit.
