Z neoficiálních údajů po celém světě vyplývá, že lidé vnímají dramatický úpadek morálky. Je to ale pravda? Na to se podívala mezinárodní studie, která prozkoumala stav v desítkách zemí celého světa, detailně se zaměřila na Spojené státy.
„Ó časy! Ó mravy!“ stěžoval si na úpadek morálky velký antický řečník a politik Cicero. Během svého dlouhého života těmito slovy opakovaně kritizoval to, jak se podle něj stále hůře projevovala morálka a etika v římské společnosti.
A nebyl jediný. Znepokojení nad tím, jak se lidské chování posouvá stále k horšímu, projevovalo mnoho autorů v historii lidstva. A podle nové studie to platí i dnes.
Vědci v rozsáhlém průzkumu zjistili, že lidé v nejméně šedesáti zemích světa věří, že morálka upadá. A věří tomu už nejméně sedmdesát let. Tento úpadek přisuzují jak klesající morálce jednotlivců, tak klesající morálce následujících generací.
Ve studii se ukázalo, že se toto vnímání všeobecného úpadku mravů v průběhu času vůbec nesnižuje, je neustále stejně silné. Z toho podle vědců vyplývá, že jde jen o iluzi, jejíž mechanismy ve studii také popsali. Součástí výzkumu byly dvě studie, první se zaměřila na USA, druhá obecněji odhalovala stav v několika desítkách zemí světa.
Svět nakažený zlem?
„Myslíte si, že za posledních několik desetiletí se naše společnost stala méně čestnou a etickou ve svém chování, nebo naopak více čestnou a etickou, anebo nedošlo k žádné změně v míře čestného a etického chování lidí?“ zněla otázka, kterou vědci pokládali účastníkům studie v USA.
A doplnili ji o druhou: „Myslíte si, že se právě teď stav morálních hodnot v této zemi jako celku zlepšuje, nebo zhoršuje?“ Tento výzkum probíhal vícekrát v průběhu mnoha let, takže vědci měli pro svou analýzu dostupná data, která mohli srovnávat.
V průměru 84,18 procent respondentů uvedlo, že se morálka zhoršila. Analýza dat prokázala, že podíl účastníků, kteří cítili pokles morálky, se vůbec neřídí rokem, v němž byl průzkum proveden. Lidé zkrátka uvádějí pokles morálky pořád stejně.
Autoři zdůrazňují význam dalších dvou výsledků: jednak účastníci studie častěji vnímali morální úpadek, když se jich vědci ptali na delší časové úseky (například „poslední desetiletí“) než na kratší časové úseky („poslední rok“). Což je přesně to, co by se dalo očekávat, kdyby účastníci věřili, že morálka klesá nepřetržitě. Za druhé, účastníci uváděli, že se morálka zlepšuje, když se jich vědci ptali na několik konkrétních témat.
Například 59 procent účastníků uvedlo, že se zlepšilo zacházení s Afroameričany, 51 procent uvedlo, že se zlepšilo zacházení s lidmi s tělesným postižením, a 50 procent uvedlo, že se zlepšilo zacházení s homosexuály. I přesto ti stejní lidé tvrdili, že morálka společnosti se celkově zhoršuje.
Vnímání morálního úpadku se netýkalo pouze Američanů. V druhém výzkumu vědci prošli data z 59 zemí, která obsahovala informace o 354 120 lidech. Šlo o údaje z let 1996 až 2007. Analýza těchto položek ukázala, že u 86,21 procenta položek většina účastníků mimo USA uvedla, že morálka poklesla. Což je prakticky stejné číslo jako to, které vyšlo ve Spojených státech – 84,18 procenta respondentů.
Úpadek morálky je iluze
Vědci se domnívají, že za rozšířeným vnímáním světa, který se řítí do morálního bahna, je jednoduchý mechanismus založený na dvou dobře známých psychologických jevech. Tím prvním je zkreslené vystavení informacím, druhým zkreslená paměť. Dohromady to podle studie může vyvolat iluzi morálního úpadku.
Autoři našli další výzkumy, které ukazují, že pokud se zvolí „správné otázky“, tak se vnímání morálního úpadku oslabuje, mizí nebo dokonce obrací.
Typické je, když se dotazníky ptají přímo na rodinu a přátele respondenta. V takovém případě lidé cítí, že se jejich blízcí chovají stále stejně morálně, případně že se jejich chování eticky zlepšuje. To je podle vědců další silný argument, že celkový obraz morálního úpadku společnosti je jen iluzí. Lidé totiž soudí ostatní, které vlastně neznají, ale u těch, jež znají, nic takového fakticky nepozorují.
