Lidé nečekaně dobře rozumějí „znakům“ nebo gestům, které používají divocí šimpanzi a bonobové ke vzájemné komunikaci, a to dokonce i ti, kteří se nikdy nevěnovali lidskému znakovému jazyku. Podle vědců to skvěle ilustruje, že se lidská řeč vyvinula právě z podobných pohybů.
Lidé rozumějí znakovému jazyku šimpanzů. Svědčí to ve prospěch společného původu řeči
Lidé dokáží docela bez problémů porozumět specializované komunikaci odlišných druhů zvířat a gesta nejbližších příbuzných, lidoopů, chápou skoro tak dobře, jako by se jednalo o lidskou komunikaci. Přišli na to skotští vědci, když pouštěli dobrovolníkům záznamy komunikace šimpanzů, bonobů a goril.
Videa, která shromáždil projekt Great Ape Dictionary, trvají jen několik sekund, jsou na nich vždy krátké segmenty, v nichž primát ukazuje nějaký konkrétní znak. Šimpanzí „slovník“ obsahuje kolem osmdesáti takových znaků. Vzkazy jako „ošetři mě“ se sdělují dlouhým škrábavým pohybem, tah ústy znamená „dej mi to jídlo“ a trhání proužků z listu s pomocí zubů je šimpanzí gesto spojené s flirtováním.
Diváci měli odhadnout, co přesně se lidoop pokouší sdělit, a byli při tom nečekaně úspěšní; obsah sdělení se jim podařilo přeložit přibližně v polovině případů.
Podle autorů práce tento výsledek naznačuje, že oba komunikační systémy vyšly z jednoho stejného zdroje. A to znamená, že poslední společný předek, kterého člověk sdílel se šimpanzi, používal podobná gesta a že tato gesta byla „výchozím bodem“ pro lidský jazyk i znakovou řeč šimpanzů. Vědci to popsali v odborném časopise PLOS Biology.
„Tušili jsme, že gestikulace může vycházet ze společného předka. Teď jsme si tím ale už skoro jistí: naši společní předkové začali vytvářet systém, který jsme včlenili do našeho lidského jazyka,“ vysvětluje autorka práce Kirsty Grahamová z univerzity v St Andrew.
„Výsledky nás opravdu překvapily,“ doplnila doktorka Catherine Hobaiterová z univerzity v St Andrews. „Ukázalo se, že to všichni umíme téměř instinktivně, což je jednak fascinující z hlediska evoluce komunikace, ale současně docela otravné pro vědce, kteří strávili roky tréninkem, jak to dělat,“ zažertovala.
Na počátku bylo slovo
Gesta, kterým lidé vrozeně rozumí, mohou být součástí toho, co doktorka Grahamová popsala jako „evolučně starobylý, společný slovník gest všech druhů lidoopů včetně nás“.
Právě vznik jazyka je podle vědců tím, co člověka oddělilo od jeho evolučně starších předků a příbuzných. Rozvoj řeči souvisí s rozvojem mozku, způsobem života, dlouhodobé paměti, ale také se schopností koncentrace, vznikem kultury a řadou dalších fenoménů, které dělají člověka člověkem.
Jak k tomu došlo, věda zatím neví. Tým profesorky Grahamové je součástí vědecké mise, která chce tento příběh počátku člověka popsat a odvyprávět – právě tím, že detailně vysvětlí, jak komunikují nejbližší žijící příbuzní rodu homo.
