Po letech téměř detektivní práce popsali vědci druhé místo, kde na kometě 67P/Čurjumov-Gerasimenko přistál modul Philae ze sondy Rosetta. Tato oblast připomíná tvarem lidskou lebku o velikosti zahradního bazénu. Philae zde zanechal svůj otisk v miliardy let starém ledu a odhalil tak, že ledový vnitřek komety je nadýchaný jako kapučínová pěna, uvedla Evropská kosmická agentura (ESA).
Led na kometě je nadýchaný jako pěna na kapučínu, ukázala měření sondy Philae
Sonda Philae sestoupila na povrch komety dne 12. listopadu 2014. Opustila místo prvního přistání nazvané Agilkii a po dvouhodinovém letu zakončeném srážkou s hranou útesu se zřítila na místě, které dostalo jméno Abydos. Tato oblast byla ale před pozorováním z kosmu chráněná útesy, takže se ji podařilo identifikovat ze sondy Rosetta až o 22 měsíců později, tedy jen několik týdnů před ukončením mise.
Laurence O'Rourke z ESA, který hrál hlavní roli při hledání modulu Philae na jeho prvním místě přistání, se pokusil najít i to druhé, tentokrát to ale bylo mnohem složitější. „Philae nám zanechal poslední záhadu, která čekala na vyřešení,“ uvedl Laurence. „Bylo moc důležité najít místo přistání; senzory na Philae totiž ukazovaly, že se sonda zabořila do povrchu a s největší pravděpodobností tak odkryla prastarý led ukrytý pod ním. A to by nám poskytlo neocenitelný přístup k miliardě let starému ledu.“
Společně s týmem vědců a inženýrů pověřených misí se proto pustil do shromažďování údajů z přístrojů Rosetta i Philae, aby nalezl a potvrdil neznámé místo přistání.
Hlavní hvězda večera
Vědci tušili, kde přibližně by místo mohlo být, ale našli ho až s pomocí dat, která získali díky přístroji ROMAP. Ten byl sice postavený pro měření magnetického pole na kometě, pracoval i při dopadu sondy na povrch komety.
A z nich se podařilo vyčíst údaje, které po korelaci s přístroji na palubě Rosetty nasměřovaly tak, aby místo dopadu ukázaly. Přestože toto použití přístrojů nebylo nikdy plánované a jednalo se o naprostou improvizaci, fungovalo to.
Při pohledu shora připomínalo místo nárazu lebku, a tak ESA s touto metaforou pracovala i nadále.
Analýza snímků a údajů potvrdila, že náraz odhalil led tvořený zmrzlou vodou o rozměrech asi 3,5 metru čtverečního. Led byl v době přistání většinou ve stínu, ale když byly o několik měsíců později konečně pořízeny snímky oblasti, osvětlovalo ji už Slunce jako maják. Led byl jasnější než jeho okolí, protože předtím nebyl vystaven kosmickému prostředí. „Bylo to světlo zářící ve tmě,“ popsal Laurence.
Jako pěna na kapučínu
Tento led, respektive směs ledového prachu, je starý miliardy let. Svou strukturou připomíná spíše než led na zamrzlém rybníce pěnu na kapučínu nebo tu do vany.
Výsledky zkoumání odhalily o kometě, jejích vlastnostech i původu spoustu důležitých informací. Zásadní je především její malá hustota – to se bude kosmickým agenturám hodit v budoucnu při dalších misích, které by na podobných tělesech měly přistávat.