Vědci popsali, že chemické látky, které se uvolňují z hlaviček kojenců, mohou měnit agresivitu jejich rodičů. Zajímavé je, že zatímco mužům ji snižují, u žen ji zvyšují.
Mezi vědci už desítky let existuje spor o lidské feromony. Jeho jádrem je otázka, jestli u lidí tyto chemické sloučeniny fungují podobně jako u zvířat – tam mají nejrůznější funkce spojené hlavně s pářením nebo agresivitou. Tato představa, že něco ovlivnily feromony, je mezi lidmi velmi oblíbená, ale důkazů věda příliš nemá.
- Feromon (z řeckého pherein – přenášet a hormon – stimulovat) je substance sloužící jako chemický signál produkovaný jedním organismem za účelem ovlivnění chování jedinců stejného druhu. Feromony jsou tedy přírodní chemické látky vytvářené organismem a šířené za účelem vnitrodruhové komunikace. Na rozdíl od běžných vůní je ale nelze zaznamenat čichovými žlázami, ale je k tomu nutný takzvaný Jakobsonův orgán.
Teď ale vyšla studie, která by mohla skeptický pohled na sílu feromonů změnit. Její autoři totiž rozpoznali nečekané funkce sloučeniny, která dostala jméno hexadecanal, říká se jí zkráceně HEX. Nemá žádnou vůni a vylučují ji lidé – zejména malé děti. Podle vědců má zajímavé účinky, které se liší podle toho, které pohlaví ji vnímá. U mužů snižuje agresivní chování, ale u žen ho naopak podporuje.
„Nemůžeme říci, že se jedná přímo o feromon,“ uvedl hlavní autor studie Noam Sobel, neurolog z Weizmannova vědeckého institutu. „Můžeme ale říci, že se jedná o molekulu vytvářenou lidským tělem, která předvídatelným způsobem ovlivňuje lidské chování, konkrétně agresivní tendence.“
Lidé vylučují HEX z kůže, slin a výkalů. A také jde o jednu z nejčastějších molekul, které děti vylučují v oblasti hlavy. Už dříve se prováděly testy této látky na myších – ukázalo se, že když se izoluje a vypustí ve formě plynu mezi myši, má na zvířata silně uklidňující účinek.
V Sobelově laboratoři proto vznikl experiment, který měl otestovat, jak HEX funguje na lidi. Vytvořila ho Eva Mishorová pomocí série videoher. Byly tak těžké, že měly u 126 účastníků studie vyvolat změřitelný stres. Půlka lidí měla při hře na horním rtu proužek napuštěný vůní s látkou HEX, druhá půlka měla stejný proužek se stejnou vůní, ale bez příměsi HEXu.
Výsledky byly zajímavé. Ukázalo se, že „čichání“ HEXu mělo rozdílný vliv na muže a ženy, popsali autoři studie v odborném časopise Science Advances. Ženy vystavené této chemické látce se chovaly o 19 % agresivněji, zatímco muži byli o 18,5 % méně agresivní.
Kontrolní experiment
Tyto výsledky byly statisticky dost významné, vědci ale přesto přišli ještě s jedním dalším experimentem. V něm porovnávali, jak se lidé chovali ve stresu, když cítili HEX nebo jinou látku – ale navíc ještě sledovali, jak se tyto změny odráží v mozku.
Využili na to skener funkční magnetické rezonance. HEX i v tomto pokusu zvyšoval agresivitu u žen (v průměru o 13 %) a tlumil agresivitu mužů (o 20 %). Chemická látka měla ale také odlišné účinky na mozkovou aktivitu, protože u žen snižovala nervovou komunikaci mezi oblastmi mozku, které řídí agresi, a u mužů komunikaci mezi těmito oblastmi naopak posilovala.
Studie poskytuje podle autorů „docela přesvědčivý důkaz, že HEX může měnit agresi u lidí způsobem specifickým pro pohlaví.“ Vědci dokonce přišli s hypotézou, k čemu se takový mechanismus u lidí vyvinul. Myslí si, že souvisí s přežitím kojenců. Protože HEX je jednou z nejčastějších molekul, které děti vylučují ze své hlavy, mělo by to pro ně mít nějaký smysl, jinak by příroda do něčeho tak energeticky nákladného neivestovala.
Vědci předpokládají, že právě v tomto věku mají děti hlavičky nejčastěji u rodičů, proto by vliv měl být nejsilnější. U matek je silnější agrese výhodná pro lepší obranu potomka, u otce je naopak umírnění agrese skvělé proto, že právě oni u savců na své potomky častěji útočí.
Ve skutečnosti jsou ale jakákoli vysvětlení, jak může HEX ovlivňovat lidi, zatím opravdu jen spekulací. Autoři totiž neprokázali, že by kojenci nebo dospělí uvolňovali dostatečné množství HEXu, aby to stačilo ke změně lidského chování. Je tedy také možné, že jde jen o nějaký relikt z dávné minulosti, než evoluce člověka změnila do dnešní podoby.
Vědci by chtěli ve svém výzkumu pokračovat, právě proto, jak složité téma to je.
