Mezinárodní vědecký tým, jehož jádro tvořili specialisté z Francie, zaměřil svou pozornost na nečekaný vědecký problém. Snažili se popsat, co vlastně lidé říkají ve spánku.
Alespoň občas podle vědců mluví ze spánku téměř každý. Přes to, o jak rozšířený fenomén jde, ho doposud téměř nikdo nestudoval. Může nám něco prozradit o tom, co se děje v našem mozku, anebo o tom, jak vzniká naše řeč? Podle autorů nové studie ano. Svůj výzkum popsali v odborném časopise Sleep.
Zatím se soudilo, že ve spánku lidé mluví spíše negativně – že se vymezují vůči tomu, co se jim během dne nepovedlo. Právě to se pokusili vědci vyvrátit nebo potvrdit.
Vycházeli ze studie skupiny 230 dobrovolníků, kteří souhlasili s tím, že během spánku budou dvě noci nahráváni ve speciální spánkové laboratoři. Protože ne každý člověk mluví každou noc, preferovali vědci dobrovolníky, kteří trpí nějakou formou spánkové poruchy. Právě během takových poruch totiž dochází k častějšímu mluvení.
Vědcům se podařilo zaznamenat více než 900 případů, kdy lidé mluvili ze spánku. Když data analyzovali, zjistili, že negativní komunikace opravdu ve spánku výrazně převažuje. Například slovo „ne“ říkali dobrovolníci ve spánku až čtyřikrát častěji, než když byli bdělí.
Ještě výrazněji vyšlo vulgární slovo„fuck“ (původně vulgárně souložit, dnes hojně používáno i v mnoha jiných kontextech). To lidé ve spánku říkali dokonce 800krát častěji než v bdělém stavu.
Buď je to nesrozumitelné, nebo vulgární
Vědci zaznamenali, že 59 procent všeho, co pokusné osoby ze spánku říkaly, bylo nesrozumitelné, a tedy neanalyzovatelné. Většina takových promluv byla spojená s dalšími zvuky, jako jsou chroptění, bručení nebo smích.
S negativními výroky byla spojená také slovní agresivita – většina toho, co vědci slyšeli, bylo vulgární, útočné nebo odsuzující. Zajímavé bylo, že většina srozumitelných vět pronesených během spánku byla gramaticky správně složená. To podle vědců naznačuje, že během nočního mluvení ze spánku funguje nervový systém a mozková centra podobně jako za bdělého stavu.
Zatím se vůbec neví, k čemu tento druh komunikace slouží, jestli má nějaký evoluční smysl (například jestli nepomáhá odbourávat nahromaděné psychické napětí), nebo jestli nemá souvislost s nějakými duševními nebo tělesnými chorobami.
Nový výzkum ale naznačuje, jak komplexní je tento proces a také, čím je specifický. Podle jeho autorů je to ideální začátek pro fascinující nový výzkum, který nám možná pootevře úplně nové oblasti poznání.
