Českým archeologům se podařil neobvyklý nález. Na Tetíně objevili hrob, který ukrýval kosterní pozůstatky patřící starší ženě. Zajímavé a nečekané je, že tato žena byla černoška.
Jedinečný objev: Archeologové našli na Tetíně středověký hrob, ve kterém byla kostra černošky
Události: Jedinečný objev na Tetíně (zdroj: ČT24)
Za celou řadu archeologických objevů může obyčejná náhoda a platí to i u tohoto. Když v obci Tetín praskl vodovod, byli na místo oprav přivoláni standardně i archeologové. Prozkoumali jen malou část výkopu, ale měli štěstí - nedaleko kostela sv. Kateřiny narazili na několik hrobů.
Místo leží v areálu raně středověkého hradiště. Archeologové odebrali ostatky, které se v hrobech nacházely, a na přelomu ledna a února loňského roku je odeslali na analýzu. Ta odhalila, že v hrobech se nacházelo nejméně sedm osob, z toho tři děti a čtyři dospělí. Dva lidé byli prokazatelně ženy, jeden muž, zbytek se určit nepodařilo.
„U tří jedinců byly zaznamenány patologické změny vnitřních stran lebečních kostí, které mohly být způsobeny zánětem mozkových blan,“ uvedli autoři studie, která vyšla v odborném časopise Archeologie ve středních Čechách.
Výjimečná žena
Zdaleka nejvíc ale zaujala vědce jedna z koster – na našem území jde totiž o něco mimořádného. Z popisu kostí se totiž ukázalo, že tato dospělá žena musela být návštěvnicí z velké dálky, vlastnosti její lebky totiž odpovídají tomu, že se jednalo o černošku nebo míšenku. Podle kostí se dá usuzovat, že zemřela ve věku 40 až 50 let.
„Tvar a rozměry nosních kostí a hruškovitého otvoru (tedy i nosu) a uspořádání zubních lůžek mají charakteristické černošské rysy. Je proto pravděpodobné, že jde o ostatky černošky nebo míšenky,“ uvedli archeologové pod vedením Pavla Kubálka. Nejde zatím o stoprocentní důkaz, tuto teorii by podle nich ještě bylo vhodné otestovat pomocí analýzy DNA a doplnit ji analýzou stopových prvků pro upřesnění původu.
Důkazy pro černošský původ jsou ale poměrně silné. Pokud se to potvrdí, mohly by být ostatky důležitým dokladem širších kontaktů středověkých Čech s okolním světem.
Vědci si na kostře všimli i několika zajímavých detailů, které jsou dalšími střípky do příběhu této ženy. „Drobné výrůstky v dutinách horních čelistí indikují chronický zánět dutin, což lze při troše nadsázky interpretovat jako výsledek dlouhodobého nachlazení (nebo také pobytu v nevyhovujících podmínkách, v zakouřených prostorech, v těsném kontaktu s jinými lidmi…). Tedy toho, že dotyčná žena žila v prostředí, na které nebyla adaptována,“ dokládají.
Co nevíme a asi nezjistíme
Je tedy možné, že u nás žila delší část života, ale nikdy se na tyto podmínky neadaptovala. Další interpretace budou teprve na historicích a archeolozích – zatím existuje mnohem víc otázek než odpovědí. A protože se ke kostrám nepojí žádné další nálezy například předmětů, je dost pravděpodobné, že odpovědi na tyto otázky nebudeme nikdy znát.
Kdy vlastně žila a umřela? Nevíme, bez dalších materiálních nálezů to nelze přesně určit, ale na tomto pohřebišti se začali lidé ukládat někdy v 11. až 12. století.
Pokládali tehdy lidé u nás černošku za něco běžného? Nevíme. Mohlo by tomu naznačovat, že byla pohřbená v obyčejném hrobě, bez nějakých dalších předmětů, ale to může být jen následek nějaké situace, kterou dnes už nedokážeme rekonstruovat.
Jak se k nám dostala? Její osobní příběh asi nedokáže nikdo rekonstruovat, ale že se do našich krajů dostávali ve středověku poměrně běžně poutníci, návštěvníci a obchodníci z dalekých zemí, není nic nečekaného nebo neznámého. České království bylo součástí Evropy, která již tehdy propojovala rozsáhlé sítě mezinárodních obchodních i kulturních stezek. Výjimečné je v našem kontextu spíše to, že tato žena svůj život u nás dožila – jaký byl její příběh, ale asi nikdy věda nezjistí.
Je takových koster víc? Tento nález je sice v našem prostředí ojedinělý, je ale možné, že jich existuje mnohem víc. Obvykle se totiž kosterním nálezům „z druhotné pozice“, tedy těch, které nejsou nějak důležité místem nálezu, bez datovatelných artefaktů, nevěnuje příliš pozornosti. Často bývají bez dalšího výzkumu buď rovnou skartovány, anebo uloženy na jiné místo. V případě Tetína se uvedený neobvyklý nález podařilo zachytit díky standardním postupům: terénní dokumentaci, ošetření nálezů a základnímu odbornému zpracování.