Mravkolev je hmyz známý českým čtenářům z pohádek Ondřeje Sekory. I v nich šlo o hrůzu nahánějící kreslenou postavu, ten skutečný je ale vrcholový predátor s neobyčejně účinným způsobem lovu. Aby se podařilo odhalit, proč je jeho písečná past tak dokonalým nástrojem, museli spojit síly přírodovědci a fyzici. Výzkum ukázal, že jde o nesmírně efektivní dílo, z něhož kořist v podstatě nemá šanci uniknout.
Dospělý mravkolev vypadá jako nenápadná jepice. Ale jeho larva je vybavená obřími kusadly; žije zahrabaná v sypkém materiálu, v němž si vytváří pasti ve tvaru nálevky. Když do pasti spadne drobný hmyz, nemůže se přes sypký materiál dostat nahoru. Vyčerpanou kořist, nejčastěji mravence, pak larva zabije a vysaje.
Mravkolev dokonce loví aktivně: pokud se kořist dostane na hranu pasti, uvolní se většinou několik zrnek písku, což larva vycítí. Pod mravence pak háže písek, jímž se ho snaží shodit dolů. Samotná larva je pro kořist neviditelná, protože se skrývá pod pískem.
Biologové je studují už přes 200 let. Až nedávno se ale ukázalo, jak filigránským dílem jsou zmíněné jámy. V novém výzkumu vědci testovali v laboratorním prostředí, jak taková mravkolví past vzniká. Nabídli larvám směs větších i menších zrnek písku a pak zkoumali, jaká zrnka si larvy vybíraly, a jakých se naopak zbavovaly.
Vědci si všimli, že velmi precizně třídí pryč jakákoliv větší zrnka, jež přitom z pohledu vědců nijak funkčnosti jámy nebránila. Naopak, zdálo se, že bez nich se písek sesunul, a přesto držel. „Vypadlo to skoro jako nějaký kouzelnický trik – larvy vyhazovaly mnohem více větších zrnek, než se zdálo možné,“ popsal profesor Nigel Franks, který výzkum vedl.
Fyzika ve službách mravkolva
Jak je to možné, se podařilo popsat díky znalosti fyzikálních procesů, které se podařilo objevit teprve před několika desítkami let. Larvy mravkolvů totiž své jámy kopou podivným spirálovitým způsobem. Přírodovědci se proto spojili s fyziky z londýnské Imperial College. Společně vytvořili počítačový model, který ukázal, jak je možné, že se hmyzu jeho past při kopání nesesype, když odstraní větší hrudky.
Tento model ukázal, že lovecká technika larev je téměř dokonalá. „Je super efektivní. Šetří jim čas a umožňuje velmi přesně a rychle vyhazovat ven zrnka písku, která nepotřebují,“ vysvětluje Franks.
Mravkolvi patří v přírodě mezi výjimky; pokud si zvířata nějaké pasti staví, používají k tomu nejčastěji vlastní tělesné tekutiny – například pavouci. Larvy ale využívají pouze materiál, který najdou v přírodě. Při konstrukci pasti přitom nejsou o nic méně zruční než pavouci.
Jen díky tomu, že ovládají dokonale stavbu pastí, funguje toto lovecké prodloužení jejich těla tak účinně. Vědci si všimli, že na okraji jámy jsou umístěná ta nejdrobnější písková zrnka, po nichž mohou mravenci nejsnadněji sklouznout. „Jakmile se něco dostane na tento okraj, spustí písečnou lavinu, která to shodí přímo na dno pasti. Tyto pasti jsou úžasným příkladem všudypřítomného přírodního výběru, který vytváří vše živé,“ dodal profesor Franks.
