Africké kukačky jsou velmi úspěšný parazit. Když snesou své vejce do hnízda jiného ptačího druhu, umí zařídit, aby se k nerozeznání podobala originálům. Jenže podle nové studie narazily na nepřítele, který se jejich parazitickým útokům dokáže ubránit. Je to nenápadný drongo africký.
Jak drongo přechytračil kukačku. Africký pták překvapil vědce schopností rozeznávat vzory
Černý zpěvný pták drongo má schopnost odhalit vejce opeřeného parazita s podivuhodnou úspěšností. Snáší vejce, která jsou velice různorodá, liší se jak rozmanitostí barev, tak i vzorů na nich. Kukačky se přesto pokoušejí drongy podvést a napodobují vejce, jak jen to jde.
Kukačky africké snášejí svá vejce do hnízd drongů, aby se nemusely starat o vlastní mláďata, až se vyklubou – tento takzvaný hnízdní parazitismus jim pomáhá šetřit energii. Kukaččí padělky jsou lidským očím od těch pravých, které patří drongům, k nerozeznání. Podle nové studie ale tito ptáci mají schopnost podvržená vejce odhalit, a to s pozoruhodnou přesností. Když se jim to podaří, nevítaného návštěvníka z hnízda vyhodí.
Snůšky vajec dronga s podvrženým vejcem kukačky – je to vždy to úplně napravo
Tým vedený výzkumníky z University of Cambridge a University of Cape Town ve spolupráci s komunitou v Zambii se rozhodl prozkoumat schopnosti drongů odhalovat vysoce přesné padělky. Výsledky náročného terénního výzkumu teď vyšly v odborném žurnálu Proceedings of the Royal Society B.
Výzkumníci prováděli terénní výzkum v oblasti Choma v Zambii v období od září do listopadu v průběhu čtyř let. Prvním krokem bylo měření rozdílů v barvě a vzoru vajec dronga a vajec kukačky. Tým zjistil, že barva a vzor vajec kukaček jsou v průměru téměř totožné s barvou a vzorem vajec dronga a že kukačky umí zfalšovat všechny typy znaků vajec dronga. Kukačky africké sice snášejí vejce do hnízd různých ptačích druhů, ale v dané oblasti se specializují jen na jeden, aby právě jeho vajíčka dokázaly precizně kopírovat.
Dokonalý padělatel narazil na dokonalého detektiva
„Je až neuvěřitelné, jak dokonalé je tohle napodobování. Často se nám stalo, že jsme v terénu přehlédli kukaččí vejce, protože vypadala přesně jako drončí snůška, ve které byla nalezena,“ uvedla vedoucí výzkumu, ornitoložka Jess Lundová.
Drongo africký
Druhý krok zahrnoval experimenty s „odmítáním vajec“, při nichž výzkumníci simulovali návštěvy kukaček tím, že „parazitovali“ hnízda dronga cizími vejci z jiných hnízd dronga (jako náhražku vajec africké kukačky). Poté denně kontrolovali hnízdo a zjišťovali, jestli rodiče dronga přijali cizí vejce jako vlastní, nebo si uvědomili, že jde o podvodníka, a odmítli je odstraněním z hnízda. Tým pak mohl testovat, jaké rozdíly v barvě a vzoru mezi cizím vejcem a vlastními vejci dronga nejlépe předpovídají, jestli byli rodiče oklamáni, nebo ne.
Kombinací výsledků z obou kroků studie se vědcům podařilo vytvořit model, který předpovídal, že drongo rozpozná a vyhodí 93,7 procenta vajec kukačky.
„Překvapilo nás, že drongové odmítli tolik kukaččích vajec,“ přiznává Lundová. „Naše další simulace ukazují, že je to pravděpodobně způsobeno tím, že drongo si vyvinuli jakési podpisy, které umísťují na svá vejce. Přestože si kukačky vyvinuly vynikající padělky, jednotlivé kukačky se nezaměřují na jednotlivá hnízda dronga, která by odpovídala jejich vlastním vejcím. To znamená, že u každého sneseného kukaččího vejce je pravděpodobnost, že se bude dostatečně shodovat s podpisem konkrétního dronga, velmi malá.“
Dvě záhady
Drongo si tyto unikátní znaky a současně pozoruhodnou schopnost je rozeznat pravděpodobně zdokonalili přirozeným výběrem, vysvětluje Lundová. „Pro rodiče dronga je velmi nákladné, pokud tyto schopnosti nemají. Pokud nedokážou rozeznat padělek od originálu, jejich vlastní mláďata mladá kukačka po vylíhnutí zabije a oni budou muset celou hnízdní sezonu vychovávat podvržence.“
Studie sice jednu záhadu vyřešila, ale nahradila ji jinou, možná ještě podivnější. Výsledky totiž jasně říkají, že kukaček nutně musí ubývat. Při téměř nulové pravděpodobnosti úspěchu totiž statisticky jedna kukaččí samice úspěšně za celý svůj život vyvede jen dvě mláďata. Tím ale jen nahradí sebe a svého partnera a nestačí to k udržení stabilní populace. Jak je tedy možné, že se kukačkám v Africe daří, a to docela dobře?
Biologové na to odpověď nemají. Zatím nejlepším vysvětlením pro ně je, že náhodou při výzkumu narazili na skupinu drongů, kteří se adaptovali výjimečně dobře a že jinde je situace pro kukačky lepší. „Možná je tato část Zambie epicentrem hnízdního parazitismu, kde si díky tomu drongosové vytvořili obzvláště účinnou obranu, proti které mají kukačky jen malou šanci,“ dodává Lundová.