Velké kočky, od tygrů po gepardy, od sebe dokážou rozlišit známé a neznámé lidské hlasy. Přírodovědci to popsali ve studii, která naznačuje, že i zvířata vyhýbající se skupinovému životu mají sociální dovednosti.
I samotářské šelmy mají nečekané sociální schopnosti, ukázal výzkum
Kočky se často popisují jako poněkud odtažité a „sebestředné“. Vědci už ale dříve zjistili, že domestikované kočkovité šelmy dokážou velice dobře rozeznat hlas svého majitele od hlasu jiných lidí – dokonce rozeznávají různé členy domácnosti, s nimiž žijí. Z nového výzkumu ale vyplývá, že podobné vlastnosti mají i velké kočky. Exotičtí příbuzní domácích mazlíčků, včetně tygrů, gepardů a pum, totiž umějí rozlišit různé tóny – za předpokladu, že žijí „v zajetí“.
Tyto výsledky sice ukazují jen to, jak se zvířata chovají v lidské péči, ale ve skutečnosti by to podle autorů mohlo velmi dobře odrážet i potřeby těchto zvířat, pokud žijí ve volné přírodě. To znamená, že se jim hodí schopnost identifikovat vlastní mláďata, sledovat, kdo se nachází v jejich blízkosti a rozpoznat poplašné volání jiných druhů, uvedla spoluautorka výzkumu Jennifer Vonková z Oaklandské univerzity v Rochesteru ve státě Michigan. Podle ní by si proto lidé neměli myslet, že socialita se týká pouze skupinového života.
Sociální schopnosti asociálních tvorů
Vědci studovali lvy, levharty obláčkové, irbise, servaly a další exotické druhy, které žily v zajetí, jako jsou zoologické zahrady a přírodní rezervace. Po úvodní pilotní studii, které se zúčastnilo sedm koček pěti druhů, provedl tým rozsáhlejší studii zahrnující čtyřiadvacet koček deseti druhů, z nichž šestnáct odchoval člověk a osm vlastní matka.
Všechny šelmy biologové vystavili zvukovým nahrávkám neznámých i známých lidí. Tým potom zaznamenával a analyzoval reakce a chování koček v reakci na každé přehrání – například změnu pohledu, pohyb hlavy, pohyb směrem ke zvuku nebo od něj nebo projevy, jako je syčení nebo vrčení.
Výsledky ukázaly, že bez ohledu na pohlaví nebo na to, zda byly kočky odchovány člověkem nebo vlastní matkou, reagovaly na známý lidský hlas mnohem rychleji, déle a intenzivněji než na čtyři neznámé hlasy. Výsledky se potvrdily, i když byli z analýzy vyloučeni lvi - jediné volně žijící kočky, o kterých je známo, že žijí ve velkých sociálních skupinách.
Výsledky také podle týmu naznačují, že schopnost naladit se na jednotlivé lidské hlasy není důsledkem domestikace, ale jednoduše pravidelného kontaktu s lidmi. Vonková proto předpokládá, že podobné výsledky by se pravděpodobně objevily také u koček ve volné přírodě - za předpokladu, že by stejné lidské hlasy slyšely dostatečně často.
