Grónský ledový příkrov se v současnosti rozkládá na ploše více než 1,7 milionu kilometrů čtverečních a je největší zásobárnou sladké vody na severní polokouli. Od 80. let minulého století už ale ztratil více než bilion tun své celkové hmotnosti, přičemž v posledním desetiletí bylo tání šestkrát rychlejší. Nedávná studie zjistila, že v současnosti se z něj každou hodinu ztrácí v průměru třicet milionů tun ledu.
Pokračující tání ledového příkrovu v důsledku oteplování atmosféry a okolního oceánu vede jak ke zvyšování hladiny moří, tak ke změnám ve slanosti oceánu. To může mít významné dopady na lokální mořský ekosystém, ale také v celosvětovém měřítku, protože zvýšení hladiny představuje problém pro pobřežní komunity – předpovědi hovoří o vzestupu hladiny o sedm metrů, pokud roztaje celý grónský ledový příkrov. Navíc pronikání sladké vody narušuje i systémy, jako je Golfský proud.
Nový výzkum publikovaný v časopise The Cryosphere popsal, kdy může nastat bod zlomu, při němž může být úbytek ledové hmoty už příliš výrazný na to, aby se ledový příkrov mohl obnovit. Právě to může vést k jeho úplnému roztátí. Michele Petrini z norského Bjerkneského centra pro výzkum klimatu a jeho kolegové ve své práci vyhodnotili změny povrchové hmoty grónského ledového příkrovu.
Výzkumníci zjistili, že když se během jediného roku ztratí přibližně 230 gigatun (miliard metrických tun) ledu, bude to klíčový bod zlomu, který by mohl zahájit poměrně rychlý ústup ledovce a postupně vést k úplné ztrátě ledu z ostrova. Jde samozřejmě o geologický čas, Grónsko zcela bez ledu by podle vědců mohlo existovat za osm až 40 tisíc let.
Tento scénář by mohl podle této studie nastat při zvýšení průměrné globální teploty o 3,4 °C. Pro kontext: v roce 2024 dosáhla průměrná globální teplota úrovně o 1,5 °C vyšší oproti předindustriální úrovni, což je poprvé, kdy planeta překročila tuto hranici stanovenou Pařížskou dohodou z roku 2015, tedy paktem, jehož cílem je omezit dopady změny klimatu. Tři a půl stupně nad předindustriální úrovní je přitom scénář, který může nastat, pokud by se emise skleníkových plynů do konce století nesnížily.
Složitý problém s mnoha proměnnými
Podle Petriniho bude ve změnách hrát zásadní roli topografie Grónska, přičemž různá místa se budou zbavovat ledu různou rychlostí. První asi polovinu by ostrov mohl ztratit relativně rychle, zbylých přibližně padesát procent bude ubývat právě díky poloze ledovců mnohem pomaleji, podle odhadu celé tisíce let.
Modelovat tento proces je nesmírně složité, protože v něm hraje roli spousta faktorů; zásadní je například role albeda – led a sníh totiž odrážejí spoustu záření, když ale zmizí a pod nimi se odhalí půda nebo tráva, tak začne na Grónsko dopadat i více tepla.
Vědci také našli místa, která jsou pro stabilitu ledu v Grónsku klíčová – nacházejí se na západním pobřeží největšího ostrova světa a pokud se právě tam podaří led stabilizovat, mohl by se celý ledovec udržet déle.
