Desítky let let fungoval glyfosát jako spolehlivá zbraň proti rostlinným škůdcům, která zemědělcům umožňovala zvyšovat výnosy při pěstování kukuřice nebo sóji. To se ale změnilo. Nová studie upozorňuje na již dříve evidovaný trend, kdy známý herbicid na plevel přestává působit.
Glyfosát je chemikálie, na kterou se spoléhá významná část zemědělců po celém světě. Používá se od sedmdesátých let dvacátého století, nejznámější je jeho aplikace v přípravku Roundup. Ten účinně ničí rostlinné plevele, řadí se tedy mezi takzvané herbicidy. Přitom ale ponechává samotné zemědělské plodiny nedotčené – nejvíc ty, které jsou speciálně upravené tak, aby ho snášely. Vědci takto před čtvrt stoletím vylepšili kukuřici nebo sóju.
Masivní používání glyfosátu ale podle některých studií zřejmě vede také k rozšiřování odolnosti mezi jinými rostlinami, na něž pak chemikálie účinkuje stále hůř. Už roku 2009 vědci popsali patnáct druhů plevelů, které jsou vůči glyfosátu odolné – a nový výzkum ukázal, jak moc se ještě problém zhoršil.
Nová studie vyšla v oborném časopise PNAS Nexus. Její autoři shromáždili údaje z každoročních testů hodnocení herbicidů na zemědělských univerzitách v USA a Kanadě. Když je analyzovali, zjistili, že účinnost glyfosátu klesala a klesá u všech sedmi hlavních druhů plevelů, které zkoumali. „Naše analýza představuje jedno z nejrozsáhlejších měření toho, jak se plevele přizpůsobily zjednodušené taktice regulace, kterou jsme v celé Severní Americe přijali v bezprecedentním měřítku,“ komentoval výsledky Chris Landau, který výzkum vedl.
- Glyfosát se používá na hubení plevelů, zejména jednoročních širokolistých plevelů a trav, které konkurují zemědělským plodinám. Je to širokospektrální systémový herbicid, navíc se využívá k vysušení plodin, aby se usnadnila jejich sklizeň. Jde o organickou sloučeninu obsahující fosfor, konkrétně fosfonát.
- Dnes je z glyfosátu jedna z nejprozkoumanějších látek světa, jeho škodlivost posuzovaly tisíce studií. Ovšem často s protichůdnými výsledky: mírně varovné stanovisko přijala Světová zdravotnická organizace (WHO), naopak regulační agentura Evropské unie tvrdí, že herbicid nejspíš rakovinu nezpůsobuje.
- Zároveň však existuje řada odborníků, kteří stejně jednoznačně tvrdí opak. „Mám americké review z loňského roku, které jasně říká, že jsou prokázány rakovinotvorné účinky glyfosátu u myší. Pak mám studii, která říká, že v evropských zemědělských půdách se vyskytuje značné množství glyfosátu, což odporuje tomu, co říká výrobce – že se velmi rychle rozkládá,“ upozornil již dříve Jakub Hruška z oddělení biogeochemických a hydrologických cyklů Ústavu výzkumu globální změny akademie věd.
Dobré začátky, těžké konce
Glyfosát poskytoval v prvních letech, co se začal využívat, účinnou kontrolu plevelů. Trvalo to ale jen dva nebo tři roky, co se na chemikálii začaly adaptovat. Během prvního desetiletí klesla její účinnost o 31,6 procent a pak klesala dál.
„Příroda udělala přesně to, čemu jsme se snažili zabránit: přizpůsobila se,“ uvedl spoluautor práce Aaron Hager. „Když se poprvé zavedly zemědělské plodiny tolerující glyfosát, tak to fungovalo v libovolném prostředí. Rok od roku se ale účinnost glyfosátu stávala méně spolehlivou,“ uvedl spoluautor Marty Williams. „Například v polovině devadesátých let glyfosát zajišťoval téměř stoprocentní kontrolu plevelů na většině pozemků. Postupem času se ale účinnost snižovala, často se zhoršovala pod 50 procent, 30 procent a občas i hůř.“
Autory aktuální výsledky příliš nepřekvapily. Už řadu let totiž varují před tím, aby se zemědělci spoléhali na jediný „zázračný“ chemický přípravek. Nový soubor dat ukazuje pouze vývoj, ale nevysvětluje, proč se to děje. Nabízí se vysvětlení vznikem rezistence, ale možná to není celý problém; situace může být totiž ještě složitější.
Vědci totiž našli dva druhy plevelů, které proti glyfosátu prokazatelně odolné nejsou, ale přesto se šíří i na místech, která jsou touto chemikálií ošetřená. Jak je to možné? To vědci zatím neví, ale spekulují o vlivu klimatických změn. Rostliny, a tedy i plevele, jsou totiž pod tlakem nejen lidmi vyrobené chemie, ale i podnebí. Tyto vlivy mohly za posledních pětadvacet let vést ke změnám, které plevelům umožňují v nové situaci přežívat. Může to být například větší plocha listů nebo to, že vyrostou a rozmnoží se dřív, než se herbicidy používají.
Bez ohledu na mechanismus je ale vzorec jasný: Spojené státy nemají v současnosti proti plevelům žádnou kouzelnou zbraň. Kontrolovat tyto rostlinné škůdce je ale přesto nutné. Vědci proto doporučují přechod k více druhům chemických přípravků, včetně těch, které se aplikují na půdu nebo listí, ale také k častějšímu střídání plodin a k mechanické kontrole, dosud zanedbávané.
Souběžně také varují před další budoucí sázkou na jeden univerzální přípravek, glyfosát je podle nich skvělou ukázkou toho, proč to nefunguje a fungovat nemůže.
