Světová zdravotnická organizace (WHO) zvýšila úroveň rizika pro veřejné zdraví v africkém Kongu na velmi vysoké kvůli nemoci ebola. Nákaza se totiž rozšířila z venkova do města. Celosvětově ovšem WHO hodnotí riziko stále jako nízké.
WHO úroveň rizika v Kongu zvýšila poté, co byl ve čtvrtek potvrzen jeden případ úmrtí na tuto vysoce smrtelnou krvácivou horečku ve městě Mbandaka. Toto město má asi 1,2 milionu obyvatel a podle WHO je velkým urbanistickým centrem, kde se kříží „velké národní a mezinárodní říční a silniční trasy i domácí letecké linky“.
Ve čtvrtek konžské ministerstvo zdravotnictví uvedlo, že bylo v zemi potvrzeno 11 nových případů nákazy ebolou. Podezření má ministerstvo zatím asi u 45 lidí. Dosud si nemoc zřejmě vyžádala 25 obětí na životech, oficiálně však byla nákaza potvrzena zatím u jednoho ze zemřelých.
Kde se vzala ebola a jak zabíjí?
Nemoc byla poprvé zaznamenána právě v Kongu v hustých tropických pralesech v roce 1976. Název viru byl odvozen od řeky Ebola, která touto oblastí protéká. Ebola patří mezi nejobávanější nemoci na světě, je vysoce nakažlivá, úmrtnost dosahuje až 90 procent.
Toto virové onemocnění ze skupiny krvácivých horeček napadá nejen člověka, ale také některé primáty. Jeho původcem je nitkovitý virus. Důležité je, že patří mezi RNA viry, což je skupina virů schopných velmi rychlého přenosu mezi různými živočišnými druhy (například ze šimpanze na člověka) a současně velmi dobře odolává konvenční medicíně. Kromě eboly mezi ně patří například krvácivá horečka Marburg.
- V srpnu 1976 přijala nemocnice v zairské vesnici Yambuku pacienta jménem Mabelo Lokela. Muže sem převezli s těžkými příznaky krvácivé horečky. Lékařský personál se domníval, že jde o malári, takže Lokela dostal jen injekci chininu a byl odeslán domů.
- Když tam zemřel, dostalo se mu tradiční pocty: jeho tělo bylo omyto a byly z něj vesnickými ženami před obřadem odstraněny veškeré tělesné tekutiny, především krev a exkrementy. Tím se ženy nakazily a brzy poté zemřely.
- Protože se v chudé vesnické nemocnici nesterilizovaly injekční stříkačky, byla ta použitá na Lokelu využívána dále – a každým použitím se virus šířil na dalšího pacienta.
Ebola se přenáší tělesnými tekutinami, nejčastěji krví, spermatem a exkrementy. Právě to představuje její největší riziko: velmi často ji dostávají lidé, kteří se starají o nemocné; jednou z nejčastějších postižených skupin při poslední epidemii byly zdravotní sestry.
Ebola se vyskytuje v několika podtypech, takzvaných kmenech, které jsou pojmenované podle místa, kde byly poprvé pozorovány. Liší se od sebe především tím, jak moc jsou nebezpečné; rozdíly v jejich smrtelnosti jsou přitom značné. Například kmen Ebola-Zaire má úmrtnost až 90 procent, kmen Ebola–Bundibugyo má oproti tomu úmrtnost „jen“ 51 procent.
Nejhorší epidemie
Nejhorší epidemie se rozšířila od začátku prosince 2013 v západní Africe. Ebole tam za více než dva roky podlehlo přes 11 300 lidí z více než 29 000 nakažených, což bylo nejvíce v historii této nákazy. Epidemií však bylo již mnohem více – a měly značný dopad.
Co se dá dělat a co lidstvo dokáže
Konžské úřady plánují v reakci na poslední vývoj posílit kontroly obyvatel opouštějících město Mbandaka. Světová zdravotnická organizace (WHO) už ve středu doručila na severozápad Konga 4000 dávek experimentální vakcíny a následovat bude v nejbližších dnech další várka. Mezi prvními podstoupí očkování zdravotníci, kteří brání šíření nemoci, a osoby, které podle odborníků přišly s virem do styku.
Reakce Světové zdravotnické organizace na vznik epidemie eboly byla při předchozích epidemiích bezprecedentně rychlá; ve spolupráci s vládami bohatých států, špičkovými vědeckými pracovišti celého světa i neziskovými organizacemi se v rekordně krátkém čase podařilo nasadit léky (byť nedostatečně testované), lokalizovat a poté izolovat ohniska šíření epidemie a také změnit chování obyvatel, které mohlo přispět k dalšímu šíření nemoci.
Na krizi těchto rozměrů se ukázalo, že lidstvo je schopné jednat koordinovaně, rychle a velmi účinně. Pokud by nebyly mobilizovány a nasazeny všechny použité prostředky, mohl být podle kvalifikovaných odhadů počet nakažených jen v Africe během pouhého jednoho roku v řádu statisíců.
- Když roku 2014 epidemie eboly vypukla, předpověděl epidemiolog Bryan Lewis z univerzity ve Virginii, že počet nakažených se dostane na přibližně 20 000 osob a nejméně polovina z nich zemře.
- Tato čísla dost přesně odpovídala konečným obětem epidemie.
- Epidemiolog se zmýlil výrazně jen v jediném: odhadoval, že se nemoc podaří zkrotit do 9 měsíců, ve skutečnosti to trvalo 22 měsíců.
