Lidé v Česku si pořizují drony zejména proto, že jim tyto dálkově ovládané přístroje dávají možnost získat fascinující fotografie a videa z originální perspektivy. Jen v Česku bylo loni téměř 60 tisíc pilotů dronů, meziročně jich přibyla čtvrtina. A právě v létě se jejich majitelé častěji vydávají do přírody fotit a natáčet, a to jak v Česku, tak i v zahraničí. Jenže nejen začátečníci tam mohou narazit na změť pravidel, příkazů a zákazů.
Drony mohou na dovolené přinést problémy, pravidla se v zemích různí
Pravidla pro létání s drony se v celé Evropské unii v posledních letech rychle vyvíjejí s tím, jak rozšířené teď jsou. A měnit se budou s vysokou pravděpodobností i v dalších měsících a letech tak, aby co nejlépe odpovídala rychlému technickému pokroku v tomto odvětví. Například od letošního května je snazší létání ve městech a obcích – tedy v takzvaných hustě osídlených prostorech, a to pro ty úplně základní, podkategorie A1. Do ní patří stroje lehčí než 250 gramů.
Právě to je skupina dronů, která je pro uživatele nejdostupnější a podléhá ze všech těchto strojů nejmenší regulaci. Díky tomu jsou to také zdaleka nejprodávanější a tedy i nejrozšířenější vrtulníčky. Pro jejich používání dokonce ani není potřeba skládat on-line test, stačí přečtení uživatelské příručky.
Majitel se ale musí zaregistrovat u Úřadu pro civilní letectví a registrační číslo vyznačit přímo na těle stroje. Bezpilotní letouny, které jsou těžší než 250 gramů, mají podmínky náročnější: pilot se s nimi třeba nesmí přibližovat k lidem a stavbám a také jejich provoz vyžaduje složitější a dražší povolovací proces.
Drony se u nás dělí na kategorie, které jsou definované způsobem používání, a tříd, které jsou určené hmotností a částečně i dalšími vlastnostmi.
Třídy dronů:
- C0 – lehčí než 250 gramů
- C1 – lehčí než 900 gramů
- C2 – lehčí než 4 kilogramy
- C3 a C4 – lehčí než 25 kilogramů
Kategorie a podkategorie dronů
Otevřená:
A1 – pro drony třídy C0 a C1 nebo do 250 gramů platí, že mohou létat v hustě osídlených prostorech, ale ne nad davy
A2 – pro drony třídy C2 nebo do 4 kilogramů platí, že smí létat v hustě osídlených oblastech pouze 30 metrů od lidí
A3 – pro drony třídy C3, C4 nebo do 25 kilogramů panuje omezení, že mohou létat jen mimo hustě osídlené oblasti
Specifická + Certifikovaná:
- obě skupiny vyžadují pro provoz speciální oprávnění příslušného úřadu
- nabízejí pilotům širší možnosti, například možnost letu v zakázaných nebo omezených oblastech, samozřejmě s patřičnými povoleními
Novinky v pravidlech
Loni se změnila dosavadní dlouholetá praxe, kdy piloti bezpilotních strojů museli pro start nebo přistání z jakéhokoli volně přístupného pozemku získávat povolení jeho vlastníka. Upravena byla dosavadní vyhláška ministerstva dopravy.
Rozhodující nyní je, jestli se zamýšlená startovací a přistávací plocha nenachází v některém ochranném pásmu. Například poblíž silnic, vodního zdroje nebo třeba jaderné elektrárny. V některých případech pilot v takové oblasti již ani nedokáže vzlétnout, protože mu v tom zabrání software samotného dronu. Zakázané a omezené zóny ukazuje například aplikace DronView, kterou provozuje Řízení letového provozu. Jedná se hlavně o veškerá letiště, kolem kterých vyznačuje oblasti, v nichž stanoví maximální výšku letu. U těch nejmenších, sportovních letišť je zase nutná koordinace s jejich provozovatelem.
Předloni nová pravidla umožnila i létání v noci – podmínkou je, aby byl stroj vybaven zeleným blikajícím světlem.
Jak a kde se s dronem smí pilot pohybovat, mu říká zařazení do kategorie a podkategorie – detailně to ukazuje tabulka výše. Nejsnazší a nejméně omezující je létání v režimu takzvané otevřené kategorie a podkategorie A1: přesně jsou tyto podmínky popsané na webu Úřadu pro civilní letectví.
S dronem, který splňuje jejich podmínky, tedy je lehčí než 250 gramů, se smí s výjimkou měst a hustě obydlených míst přelétávat i nad takzvanými „nezapojenými osobami“, tedy lidmi, kteří nejsou o letu předem dostatečně informováni. Pokud je to ale možné, měl by se pilot takovému chování vyhnout. Není přitom rozhodující, jestli se pohybuje nad budovami, nebo ne – výše uvedená pravidla cíleně chrání lidi. Vysloveně zakázáno je kvůli tomu přelétávat nad shromážděními – třeba na koncertech nebo demonstracích si dronaři tedy nezalétají. V ostatních podkategoriích s těžšími letouny už musí pilot udržovat od lidí určitý odstup.
Létání ve městech i kolem památek
Úřad pro civilní letectví, který má v Česku regulaci těchto přístrojů na starost, zmírnil letos v květnu omezení pro ty nejlehčí letouny do 250 gramů, když létají nad městy a vesnicemi. Nově už nepotřebují mít jejich majitelé speciální povolení – takzvané Oprávnění k letu. Musí jen v on-line systému DroneView předem vyznačit, kde budou létat, a na rozdíl od méně obydlených lokalit nesmějí létat nad lidmi, které předtím nepoučili. Závazné je pro ně tak zvané pravidlo 1:1. Zjednodušeně znamená, že jak vysoko dron letí, taková má být nejkratší vzdálenost od nejbližšího člověka. Za určitých okolností se tak díky této změně pilot může proletět třeba i nad náměstím.
Pro prázdninová natáčení a focení je důležité, že nová pravidla se dotýkají také provozu dronů kolem památek a nad nimi. Podle vyjádření mluvčí Národního památkového ústavu (NPÚ) Blanky Černé se objekty ve správě této organizace jako hrady a zámky nacházejí v hustě osídleném prostoru a mohou je tedy přelétat bezpilotní letouny s kamerou či bez s hmotností nižší než 250 gramů za dodržení výše popsané platné legislativy.
Nad pozemky NPÚ, které se například nenacházejí v zóně chráněné krajinné oblasti nebo národního parku, je možné s drony létat podle běžných pravidel. Nutné je ale upozornit, že si pilot v takových místech musí počínat zvlášť opatrně: za provoz bezpilotního stroje totiž odpovídá právě on, a pokud by jeho stroj spadl na nějaký památkově chráněný objekt, mohou být škody značně vysoké. I proto by měl zvážit, jestli se například nevyplatí pojištění odpovědnosti z provozu dronu. Pro ty nejlehčí drony, tedy ty pod 250 gramů, u nás povinné není. Pozor – v některých zahraničních zemích ale tato povinnost existuje.
Cesty do zahraničí s dronem mají pravidla
Pravidla pro provoz dronů se v celé Evropské unii počínaje rokem 2020 začala sjednocovat. Unijní legislativa ale umožnila, aby si jednotlivé státy nastavily dodatečné národní odchylky. Týká se to jak Česka, tak oblíbených letních turistických destinací. Každá země má vlastní úřad pro civilní letectví, který vydává vlastní dodatečná pravidla a na jehož webu bývají dostupná.
Základní odlišnosti popsali pracovníci Řízení letového provozu v rámci kampaně Létejte zodpovědně. Ti zároveň doporučují, aby si každý pilot předem zjistil, jakým způsobem může svůj dron přepravit s konkrétní leteckou společností. Problematické mohou být hlavně vrtule – jakožto ostré předměty je lepší je nemít v příručním zavazadle. Naopak s baterií problém obvykle nebývá.
Kompletní rámec pro létání s drony stanovilo několik nařízení Evropského parlamentu a Rady EU, ale také Evropské komise – všechny dokumenty jsou přehledně ZDE. Česká republika provoz ve vzduchu reguluje hlavně zákonem o civilním letectví. Speciálně pro drony pak platí okrajově Letecký předpis L2 – Doplněk X, většinou ale hlavně takzvané Opatření obecné povahy (LKR10-UAS).