Domnělá mláďata tyranosaura jsou zcela jiný druh, ukázala nová analýza

Paleontologové už celé desítky let řeší záhadu tyranosauřích mláďat. Dlouho se nepodařilo žádná objevit – a když se to povedlo, ukázalo se teď, že jde o jiné tvory, než je slavný T-rex.

Nová analýza fosilií dlouho považovaných za mláďata Tyrannosaura rexe prokázala, že to vůbec zástupci tohoto druhu nebyli. Jednalo se o dospělé dinosaury jiného druhu, kteří se od T-rexů lišili užšími čelistmi, delšíma nohama a většími pažemi. Tento druh, Nanotyrannus lancensis, byl poprvé pojmenován už před několika desetiletími, jenže pak se paleontologové rozhodli, že nejde o samostatný druh, ale o mládě tyranosaura. A udělali tím velkou chybu.

První lebku druhu Nanotyrannus vědci našli v Montaně v roce 1942. Celá desetiletí se pak paleontologové dohadovali, jestli se jedná o samostatný druh, anebo jen o mládě mnohem většího T-rexe. Nick Longrich z Milnerova centra pro evoluci na univerzitě v Bathu a Evan Saitta z Chicagské univerzity proto fosilie znovu analyzovali, a to pomocí nejmodernějších metod, které dříve neexistovaly.

Analýza kostí prokázala, že tato zvířata dosáhla v době své smrti téměř maximální velikosti, nešlo tedy rozhodně o rychle rostoucí mláďata.

Modelování růstu tohoto dinosaura zase ukázalo, že zvířata mohla dosáhnout maximálně asi devíti set až patnácti set kilogramů a pěti metrů – což je asi patnáct procent hmotnosti obřího T-rexe, který mohl mít až osm tun a měřit až devět metrů. „Když jsem výsledky uviděl, zaskočilo mě to,“ řekl Longrich. „Nečekal jsem, že budou tak přesvědčivé. Kdyby to byli mladí T-rexové, měli by růst jako blázni, přibírat stovky kilogramů ročně, ale to nevidíme. Zkoušeli jsme data modelovat mnoha různými způsoby a stále jsme dostávali nízkou rychlost růstu. Vypadá to na konec hypotézy, že tato zvířata jsou mladí T-rexové.“

Vedlejší důkazy

Paleontologové hledali důkazy i na jiných zkamenělinách. Kdyby našli fosilie se společnými znaky Nanotyrannuse i T-rexe, byl by to silný argument, že se jeden druh vyvinul z druhého. Jenže nic takového se nepotvrdilo. Každou fosilii, kterou zkoumali, bylo možné s jistotou určit jako jeden, nebo druhý druh.

Ani vzorce růstu u jiných tyranosaurů neodpovídaly hypotéze, že se jedná o mladé T-rexe. „Když se podíváte na mláďata jiných tyranosaurů, vykazují mnoho charakteristických znaků dospělých jedinců. Velmi mladý tarbosaurus, blízký příbuzný T-rexe, vykazuje charakteristické znaky dospělých jedinců. Stejně jako koťata vypadají jako kočky a štěňata jako psi, jsou i mláďata různých tyranosaurů podobná dospělcům. A Nanotyrannus prostě nevypadá jako T-rex. Je možné, že roste způsobem, který je zcela nepodobný jakémukoli jinému tyranosaurovi nebo jinému dinosaurovi, ale pravděpodobnější je, že to prostě není T-rex,“ uvedli autoři výzkumu.

To ale vyvolává další otázku, na kterou vědci nemají odpověď. Když tedy Nanotyrannus není mladý tyranosaurus, proč zatím nikdo nikdy nenašel mládě T-rexe? „Tohle byla vždycky jedna z velkých otázek. A ukázalo se, že jsme jednoho opravdu našli,“ uvedl Longrich. „Ale tato fosilie se před lety našla, někdo ji zastrčil do krabice neidentifikovaných kostí v muzeu a pak se na ni zapomnělo.“

Kontroverzní druh

Výzkum ale Longricha a Saittuu k této krabici přivedl, víceméně náhodou. Ležela v muzeu v San Franciscu a nikoho nezajímala. Když ji pak paleontologové prozkoumali, identifikovali ji opravdu jako mládě tyranosaura. Bohužel se z něj dochovala jen jediná kost z lebky, ale i ta má dostatek typických rysů T-rexe, aby ji vědci považovali za solidní důkaz.

„Ano, je to jen jeden exemplář a jenom jedna kost, ale někdy stačí i jedna,“ doplnil Longrich. „Kosti lebky T-rexe jsou velmi výrazné, nic jiného se jí nepodobá. Mladí T-rexové existují, jenom jsou prostě nesmírně vzácní.“ Vědci tvrdí, že tyto nálezy jsou pádným důkazem toho, že Nanotyrannus je samostatný druh, který není s tyranosaurem blízce příbuzný.

„Nanotyrannus je v paleontologii velmi kontroverzní. Ještě nedávno se zdálo, že jsme tento problém konečně vyřešili a že se jedná o mladého T-rexe,“ dodává Longrich. „Sám jsem byl k Nanotyrannusovi velmi skeptický, dokud jsem se asi před šesti lety nepodíval na fosilie zblízka a s překvapením jsem zjistil, že jsme se v tom celá ta léta mýlili.“

Autoři naznačují, že vzhledem k tomu, jak obtížné je rozlišit dinosaury na základě jejich často neúplných koster, možná podceňujeme rozmanitost dinosaurů i dalších fosilních druhů.

Celý případ také ukazuje, jak komplikovaný je paleontologický výzkum. Vědci vytvářejí hypotézy a teorie na základě nálezů, které ale nové poznatky mohou dostat do úplně nového světla. A také se stále vylepšují technologie, jimiž tyto fosilie zkoumají. Že se nálezy znovu interpretují a že vědci připouštějí své minulé omyly, není něco, co by dělalo z paleontologie nekvalitní vědu, naopak je to důkazem, jak věda funguje a jak málo lpí na „dogmatech“.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

Egyptské kočky určené bohům i faraonům živořily, ukázal výzkum

Egypťané obětovali bohům kočky, které pohřbívali společně s významnými hodnostáři a někdy dokonce i faraony. Nová studie teď naznačuje, že dokonce ani kočky určené pro panovníky a bohy nevedly ani zdaleka rozmazlený život. S tím, jak si užívají ty současné i v chudších domácnostech, se to nedá srovnat.
16. 11. 2026‌‌

AI odhalila dosud neznámé objevy v zápisnících matematika Gödela

Umělá inteligence (AI) pomáhá vědcům porozumět zápiskům rakouského matematika Kurta Gödela, rodáka z Brna, který změnil matematiku. Jeho zápisníky mají 1009 stran a z velké části jsou psané Gabelsbergerovým těsnopisem, jenž byl zastaralý už v době, kdy si Gödel poznámky zapisoval, uvedl britský deník The Guardian.
15. 11. 2026‌‌

Krokodýli přežili dinosaury, protože se drželi v teple, tvrdí vědci

Jedním z důvodů, proč krokodýli přežili následky dopadu meteoritu, který vyhubil dinosaury, je, že se vždy zarputile zdržovali v teplých klimatických podmínkách. Ukazují to výsledky nové studie.
15. 11. 2026‌‌

Vesmírná loď Starship se vrátila na Zemi, přistála do záchytných ramen

Vesmírná loď Starship se po 22 hodinách letu na oběžné dráze, kde vypustila desítky družic, poprvé úspěšně vrátila na základnu v Texasu. Speciální ramena na přistávací rampě v areálu Starbase zachytila vysoko nad zemí druhý stupeň rakety, ukázala v přímém přenosu firma SpaceX. Patnáctá mise Starship se podle tiskových agentur stala „historickým milníkem v úsilí o opakované využívání raket“ při plánovaných letech nejen na oběžnou dráhu Země, ale i na Měsíc a na Mars. Mise však nebyla stoprocentně úspěšná, nosný stupeň Super Heavy se po startu zachytit nepodařilo.
14. 11. 2026Aktualizováno15. 11. 2026‌‌

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.