Paleontologové už celé desítky let řeší záhadu tyranosauřích mláďat. Dlouho se nepodařilo žádná objevit – a když se to povedlo, ukázalo se teď, že jde o jiné tvory, než je slavný T-rex.
Domnělá mláďata tyranosaura jsou zcela jiný druh, ukázala nová analýza
Nová analýza fosilií dlouho považovaných za mláďata Tyrannosaura rexe prokázala, že to vůbec zástupci tohoto druhu nebyli. Jednalo se o dospělé dinosaury jiného druhu, kteří se od T-rexů lišili užšími čelistmi, delšíma nohama a většími pažemi. Tento druh, Nanotyrannus lancensis, byl poprvé pojmenován už před několika desetiletími, jenže pak se paleontologové rozhodli, že nejde o samostatný druh, ale o mládě tyranosaura. A udělali tím velkou chybu.
První lebku druhu Nanotyrannus vědci našli v Montaně v roce 1942. Celá desetiletí se pak paleontologové dohadovali, jestli se jedná o samostatný druh, anebo jen o mládě mnohem většího T-rexe. Nick Longrich z Milnerova centra pro evoluci na univerzitě v Bathu a Evan Saitta z Chicagské univerzity proto fosilie znovu analyzovali, a to pomocí nejmodernějších metod, které dříve neexistovaly.
Analýza kostí prokázala, že tato zvířata dosáhla v době své smrti téměř maximální velikosti, nešlo tedy rozhodně o rychle rostoucí mláďata.
Modelování růstu tohoto dinosaura zase ukázalo, že zvířata mohla dosáhnout maximálně asi devíti set až patnácti set kilogramů a pěti metrů – což je asi patnáct procent hmotnosti obřího T-rexe, který mohl mít až osm tun a měřit až devět metrů. „Když jsem výsledky uviděl, zaskočilo mě to,“ řekl Longrich. „Nečekal jsem, že budou tak přesvědčivé. Kdyby to byli mladí T-rexové, měli by růst jako blázni, přibírat stovky kilogramů ročně, ale to nevidíme. Zkoušeli jsme data modelovat mnoha různými způsoby a stále jsme dostávali nízkou rychlost růstu. Vypadá to na konec hypotézy, že tato zvířata jsou mladí T-rexové.“
Vedlejší důkazy
Paleontologové hledali důkazy i na jiných zkamenělinách. Kdyby našli fosilie se společnými znaky Nanotyrannuse i T-rexe, byl by to silný argument, že se jeden druh vyvinul z druhého. Jenže nic takového se nepotvrdilo. Každou fosilii, kterou zkoumali, bylo možné s jistotou určit jako jeden, nebo druhý druh.
Ani vzorce růstu u jiných tyranosaurů neodpovídaly hypotéze, že se jedná o mladé T-rexe. „Když se podíváte na mláďata jiných tyranosaurů, vykazují mnoho charakteristických znaků dospělých jedinců. Velmi mladý tarbosaurus, blízký příbuzný T-rexe, vykazuje charakteristické znaky dospělých jedinců. Stejně jako koťata vypadají jako kočky a štěňata jako psi, jsou i mláďata různých tyranosaurů podobná dospělcům. A Nanotyrannus prostě nevypadá jako T-rex. Je možné, že roste způsobem, který je zcela nepodobný jakémukoli jinému tyranosaurovi nebo jinému dinosaurovi, ale pravděpodobnější je, že to prostě není T-rex,“ uvedli autoři výzkumu.
To ale vyvolává další otázku, na kterou vědci nemají odpověď. Když tedy Nanotyrannus není mladý tyranosaurus, proč zatím nikdo nikdy nenašel mládě T-rexe? „Tohle byla vždycky jedna z velkých otázek. A ukázalo se, že jsme jednoho opravdu našli,“ uvedl Longrich. „Ale tato fosilie se před lety našla, někdo ji zastrčil do krabice neidentifikovaných kostí v muzeu a pak se na ni zapomnělo.“
Kontroverzní druh
Výzkum ale Longricha a Saittuu k této krabici přivedl, víceméně náhodou. Ležela v muzeu v San Franciscu a nikoho nezajímala. Když ji pak paleontologové prozkoumali, identifikovali ji opravdu jako mládě tyranosaura. Bohužel se z něj dochovala jen jediná kost z lebky, ale i ta má dostatek typických rysů T-rexe, aby ji vědci považovali za solidní důkaz.
„Ano, je to jen jeden exemplář a jenom jedna kost, ale někdy stačí i jedna,“ doplnil Longrich. „Kosti lebky T-rexe jsou velmi výrazné, nic jiného se jí nepodobá. Mladí T-rexové existují, jenom jsou prostě nesmírně vzácní.“ Vědci tvrdí, že tyto nálezy jsou pádným důkazem toho, že Nanotyrannus je samostatný druh, který není s tyranosaurem blízce příbuzný.
„Nanotyrannus je v paleontologii velmi kontroverzní. Ještě nedávno se zdálo, že jsme tento problém konečně vyřešili a že se jedná o mladého T-rexe,“ dodává Longrich. „Sám jsem byl k Nanotyrannusovi velmi skeptický, dokud jsem se asi před šesti lety nepodíval na fosilie zblízka a s překvapením jsem zjistil, že jsme se v tom celá ta léta mýlili.“
Autoři naznačují, že vzhledem k tomu, jak obtížné je rozlišit dinosaury na základě jejich často neúplných koster, možná podceňujeme rozmanitost dinosaurů i dalších fosilních druhů.
Celý případ také ukazuje, jak komplikovaný je paleontologický výzkum. Vědci vytvářejí hypotézy a teorie na základě nálezů, které ale nové poznatky mohou dostat do úplně nového světla. A také se stále vylepšují technologie, jimiž tyto fosilie zkoumají. Že se nálezy znovu interpretují a že vědci připouštějí své minulé omyly, není něco, co by dělalo z paleontologie nekvalitní vědu, naopak je to důkazem, jak věda funguje a jak málo lpí na „dogmatech“.
