Biologové londýnské zoo sčítají tuleně v ústí Temže. Největší anglická řeka byla v padesátých letech dvacátého století prohlášena za mrtvou stoku. Od té doby ale dosáhli ochránci přírody mnoha změn a ústí je životně důležitou líhní mořské fauny. Výsledky sčítání zoologové zveřejní v září. Čísla z předchozích let jsou velmi povzbudivá.
Každým rokem v srpnu tuleni línají. Než získají novou srst, tráví čas na březích poklidné Temže vlévající se do často bouřlivého Severního moře. Pro zoology se jedná o ideální příležitost je spočítat. Stavy těchto šelem ukazují kondici celého ekosystému od nejnižších článků potravinového řetězce.
„Ústí Temže je chráněné prostředí, kde se vyskytuje hojnost planktonu,“ vysvětluje mořská bioložka Anna Cucknellová z Londýnské zoologické společnosti. „A ten láká velké množství ryb, žije jich tu na sto dvacet druhů. Mnoho z nich se v ústí rozmnožuje a to sem přitahuje vrcholové predátory,“ říká výzkumnice, která se na sčítání tuleňů podílí.
Tuleni z Temže
Na rozhraní Temže a moře žijí dva druhy tuleňů – kuželozubý a obecný. Zatímco mláďata obecného plavou už pár hodin po narození, kuželozubí se rodí pokryti měkkou bílou srstí, která to nedovolí. Matka musí mládě kojit na břehu šest týdnů, než se jeho srst vymění.
Zoologové data o tamní fauně sbírají už dvacet let. Počty z posledního sčítání jsou optimistické: jedenáct stovek kuželozubých tuleňů a 2400 obecných představuje nárůst o 14, respektive 19 procent. „Pokud vrcholoví predátoři prospívají, znamená to, že mají dost potravy,“ vysvětluje bioložka Cucknellová.
V polovině dvacátého století byla Temže prohlášena za biologicky mrtvou; obsah kyslíku v některých částech řeky byl totiž v podstatě nulový. Voda v tomto stavu už nedokázala udržet život. Teprve řada vyhlášek a spousta času i investovaných peněz dokázaly změnit mrtvou řeku v biotop, v němž se udrží i komplexní organismy s velkými požadavky na zdroje.
Někteří živočichové však změny prostředí nezvládli. Například úhoři, kdysi hojní ve všech anglických tocích, jsou kriticky ohrožení. Dalším druhům člověk cíleně pomáhá, aby se přizpůsobit dokázali. Zoologové třeba sypou do Temže prázdné skořápky ústřic v naději, že se na nich usadí jejich nové kolonie.
