Díky podmořským kamerám pozorovali australští biologové chobotnice při činnosti, kterou u hlavonožců dosud neznali – úmyslné házení předmětů na další jedince svého druhu. Jaký je smysl tohoto chování a proč se k němu chobotnice vůbec uchylují, však zůstává záhadou.
Chobotnice sydneyské jsou podivíny i mezi excentrickými hlavonožci. Zatímco se chobotnice normálně vyznačují až extrémním samotářstvím, roku 2009 bylo u východního pobřeží Austrálie objeveno místo s několika doupaty, kde žije pohromadě 16 jedinců chobotnice sydneyské. O osm let později bylo objeveno další podobné místo tvořené třinácti obydlenými a několika prázdnými doupaty. Chobotnice v těchto oblastech projevují společenské chování jinak běžné u obratlovců.
Nyní si vědci na jednom z těchto míst všimli něčeho ještě zajímavějšího. Podvodní videokamery totiž zaznamenaly v australském Jervisově zálivu více než stovku případů, kdy hlavonožci sbírali nejrůznější materiály z mořského dna, které pak házeli pomocí chapadel a vystřikováním proudu vody ze sifonu, díky němuž se běžně pohybují.
Výraz házení, vrhání, ani střílení tuto činnost ale úplně přesně nevystihuje, protože hlavní energii dal projektilu právě sifon. Ramena pouze pomáhala s mířením. Chobotnice byly již dříve pozorovány, jak ze sifonu vystřelují písek, ale nikdy nevrhaly tak velké předměty jako nyní – šlo zejména o bahno a mušle.
Sifon přitom není pro takové chování evolučně uzpůsobený. Podle analýzy ho chobotnice musely přesunout do neobvyklé polohy – pod chapadla. To naznačuje, že šlo o úmyslnou činnost. Na vrhu mušlemi se podílela obě pohlaví, asi polovina hodů mířila na jiné chobotnice.
Činnost bude zřejmě evolučně poměrně nová, což dokazuju neúspěšnost při míření – projektily totiž zasáhly cíl jen v 17 procentech případů.
Důvod chování chobotnic zatím věda nezná
Proč se chobotnice k takovému chování uchylují, zatím vědci netuší. Někdy je jistě příčina sociální – na některých videích jsou totiž chobotnice prakticky zavalené bahnem vrhaným jinými chobotnicemi. Někdy ale k této činnosti dochází i bez přítomnosti dalších hlavonožců.
Autoři studie otištěné v magazínu Plos One se shodují v tom, že tento fenomén si zasluhuje další zkoumání. Už jen proto, že seznam tvorů, kteří jsou schopní házet předměty, je velmi krátký.
