Na poli mezi obcemi Čistěves a Benátky na Hradecku nálezce našel meteorit, který tam spadl loni 17. května. Meteorit vážil 134 gramů a dostal název Hradec Králové. Je unikátní tím, že je teprve pátým meteoritem v Česku a 30. na světě, u kterého astronomové díky přístrojovému měření přesně znají dráhu průletu atmosférou a jeho předchozí cestu sluneční soustavou.
Nalezený meteorit vznikl z malého meziplanetárního tělesa, takzvaného meteoroidu, o hmotnosti 90 kilogramů a průměru přibližně 40 centimetrů. Při průletu zemskou atmosférou jej astronomové 17. května 2016 po 03:00 zaznamenali jako svítící bolid, který měl skončit rozpadem a pádem meteoritů v oblasti mezi obcemi Sovětice, Benátky a Čistěves u Hradce Králové. Nálezem se potvrdilo, že jeden meteorit na zem skutečně dopadl.
Po výzvě astronomů veřejnosti se do pátrání po meteoritu dalo mnoho lidí. Hledání jim však loni na jaře velmi ztěžovala již vzrostlá vegetace a různé polní kultury. V části možného místa dopadu byl i les s nepřehledným podrostem.
Meteorit u amatérského hledače
Meteorit nakonec po usilovném hledání na podmítnutém řepkovém poli 30. července 2016 našel hledač Miroslav Maršík. Astronomům se však se svým nálezem přihlásil až letos 22. března.
„Bohužel nás nálezce neoslovil hned, protože se obával, že mu tento nález zabavíme, což, jak i sám později uznal, byla chyba,“ uvedl mluvčí Astronomického ústavu Akademie věd Pavel Suchan. V této souvislosti uvedl, že nález meteoritu není v zákonech výslovně upraven, a patří tedy nálezci.
Takhle vypadal „hon za meteoritem“:
Nalezený meteorit ležel na poli a měl podobu kamene s černou kůrou. „Přesně odpovídal tomu, jak by spadlý meteorit měl vypadat. Místo, kde byl meteorit nalezen, velmi dobře odpovídalo předpovězené pádové oblasti,“ uvedl Suchan.
Nálezce následně meteorit zapůjčil astronomům k provedení analýz. Meteorit byl podle Suchana klasifikován jako takzvaný obyčejný chondrit, tedy kamenný meteorit. Na rozdíl od železných meteoritů proto nešel nalézt pomocí detektoru kovů. Pro vědecké účely si odborníci z meteoritu odřízli a ponechali část o váze 22 gramů. Zbytek meteoritu ve středu 17. května vrátili nálezci.
Meteorit s rodokmenem
- „Světelný úkaz se jmenuje meteor, způsobuje ho meteoroid, který vlétá do atmosféry. Pokud by něco dopadlo na Zemi, říkáme tomu meteorit,“ vysvětluje pojmy Pavel Suchan z Astronomického ústavu AV ČR.
Astronomové u meteoritu v minulých měsících provedli certifikaci, která byla završena 10. května zveřejněním v oficiální databázi meteoritů spravované Mezinárodní meteoritickou společností. Jednou z podmínek pro udělení certifikace je uchování určité části meteoritu u autorizované instituce, například u astronomického ústavu. Proto byl meteorit rozříznut.
Každý nálezce by si měl podle Suchana uvědomit, že bez odborného posouzení vzorku a následné certifikace je nalezený meteorit jen anonymním nálezem, což jeho hodnotu, ať už vědeckou, nebo i komerční, velmi významně degraduje.
Meteorit je podle astronomů cenný právě tím, že je znám jeho předchozí let vesmírem, že jde o takzvaný meteorit s rodokmenem.
Z třiceti na světě dosud popsaných meteoritů s rodokmenem se tým vědců z Astronomického ústavu Akademie věd zcela nebo aspoň významnou měrou podílel na kompletním popsání 17 případů. Podle Suchana je v tomto ohledu nejúspěšnějším týmem na světě. Vůbec první meteorit s rodokmenem na světě byl popsán českými astronomy 7. dubna 1959.
K čemu jsou meteority s rodokmenem?
Díky poznání toho, jak vypadají dráhy meteoritů, jsou vědci schopní lépe analyzovat nejen jejich historii, ale také rizika, která jsou s dopady těchto těles na Zemi spojena. Naposledy se to ukázalo roku 2013, kdy se řešil dopad obrovského meteoritu v okolí uralského Čeljabinsku. Díky zkušenostem to byli právě čeští vědci, kdo tehdy jako první dokázali spočítat jeho základní parametry.
Exploze meteoritu tehdy uvolnila třicetkrát větší energii než výbuch atomové bomby nad Hirošimou v roce 1945. Její síla dosáhla ekvivalentu 500 kilotun trinitrotoluenu, popsal tento jev tým pod vedením astronoma Jiřího Borovičky v odborném časopise Nature.
Tlaková vlna exploze tehdy poškodila v oblasti kolem milionového Čeljabinsku na 7 tisíc budov. Sklo z popraskaných oken poranilo zhruba 1500 lidí. Vědci z Akademie věd ČR se výzkumu věnovali od počátku a jako první na světě rigorózní metodou spočítali dráhu tělesa.
Podle Borovičky se v dalším výzkumu ukázalo, že Čeljabinská planetka byla velmi křehká, rozpukaná a začala se rozpadat už ve výšce kolem 45 kilometrů nad zemí. Těleso přezdívají planetkou proto, že svou velikostí 19 metrů spadalo do kategorie planetek.
