V oblastech kolem Hedvábné stezky kvetl nejen obchod, ale také konflikty, střety a jiné typy kontaktů mezi zcela odlišnými kulturami a civilizacemi. Jak vypadal život lidí, kteří tento region obývali, popsal výzkum archeologů z Plzně.
Kyrgyzstán není místo, které by si člověk hned spojil se zásadním vlivem na historii světa. Ale role této oblasti byla v minulosti zásadní. Právě tady totiž po tisíce let byla kontaktní zóna, kde na sebe narážely světy kočovníků a usedlých civilizací. Dva světy, které spolu válčily, ale také obchodovaly a prolínaly se.
Bádání českým archeologům umožnily hlavně nové technologie, konkrétně dálkový průzkum pomocí satelitů. Ten odhalil, že ve zkoumané oblasti se nachází více než dvacítka zatím neznámých a nepopsaných lokalit, které tam existovaly asi dva a půl tisíce let.
„Náš archeologický odkryv se soustředil na lokalitu Ak-Žar, která byla vstupní branou do náročného vysokohorského úseku Hedvábné cesty mezi Ferganou v dnešním Kyrgyzstánu a Uzbekistánu a Tarimskou pánví v současné oblasti Sin-ťiang v Čínské lidové republice. Obchodní karavany zde musely překonat horské hřebeny přesahující až tři tisíce metrů nad mořem,“ popsal vedoucí expedice Pavel Vařeka ze Západočeské univerzity v Plzni.
Místním se žilo dobře
V Ak-Džaru se dochovalo celkem sedm sídlištních pahorků, takzvaných „tepe“, z doby mezi druhým stoletím před naším letopočtem až do pátého století našeho letopočtu. Pahorky tvořily součást rozsáhlého sídelního areálu o ploše téměř sto hektarů. Sondáže také odhalily zástavbu jednoho z pahorků, jehož osídlení ukončil katastrofální požár.
Vědci tam našli spoustu artefaktů, které jim pomohly popsat, jak vypadal každodenní život lidí na Hedvábné stezce. Byly mezi nimi například kuchyňská a stolní keramika a další artefakty, ale také pozůstatky potravin. Podle archeologů dokazují, že se tamním lidem žilo velmi dobře.
„Rostlinná část jídelníčku obyvatel tepe zahrnovala ječmen, pšenici a proso doplněné luštěninami a velmi bohatým sortimentem ovoce, jako byly jablka, švestky, broskve, ořechy, vinná réva a pistácie. Obrovský soubor zvířecích kostí dokládá nejen značnou konzumaci masa, ale také velký význam chovatelství dobytka v ekonomice, který doplňoval lov například kozorožců,“ popsal Pavel Vařeka.
Na úpatí pahorku objevil česko-kyrgyzský tým archeologů také pohřebiště s bohatou výbavou tvořenou zejména šperky, mincemi nebo zbraněmi. Zánik lokality datovali do období klimatické změny na prahu středověku – není ale prokázané, že právě ona byla příčinou zániku. Místo ale nezaniklo úplně, žilo si dál vlastním životem. Hojně ho další stovky let totiž využívaly kočovnické komunity jako zimoviště. To trvalo až do doby, kdy Sovětský svaz celou oblast kolektivizoval.
Kyrgyzské archeologické nálezy zpracovávají studenti a pracovníci univerzit přímo v polní laboratoři v Kyrgyzstánu. Následně budou uloženy v muzeu ve městě Oš. Náročné konzervace vzácných artefaktů se provádějí v Plzni, a to ve spolupráci se Západočeským muzeem.
