Lidí, kteří se živí jako „kosmičtí architekti“, je na Zemi jen několik. Jeden z těch neúspěšnějších je Čech. Ondřej Doule byl hostem pořadu Hyde Park Civilizace.
Ondřej Doule je architekt, který hledí hlavně nahoru – podílel se na výpočtech a simulacích pro slavný londýnský mrakodrap The Shard, konkrétně na skleněném opláštění této 310metrové dominanty Londýna.
Jeho hlavní projekty ale míří ještě výš, až na oběžnou dráhu a zejména na další vesmírná tělesa, tedy na Měsíc a Mars.
Pro budoucí cesty člověka na ně začal navrhovat takzvané habitaty. Tedy struktury, které astronautům zajistí základní potřeby pro dlouhodobý pobyt. Pro ten na Měsíci by to mohla být jeho Lunar Base 10. Právě na ní se skvěle ukazují hlavní vlastnosti podobných staveb – musí být jednoduché, maximálně hospodárné s prostorem a navíc nafukovací.
Vlastnosti domku pro Měsíc
Na Měsíci by podobné stavby chránil před nebezpečnou radiací a případnými mikrometeority tzv. regolit. Jde o měsíční prach, který by roboti spekli do jakési odolné krusty. Ta by ještě lépe pokryla a izolovala stavbu pod ní.
Takový je ostatně i oficiální plán Evropské kosmické agentury (ESO), se kterou Ondřej Doule spolupracuje a která na Měsíci plánuje svou vlastní základnu. Ale i ESO míří ještě dál.
„Netvrdím, že Měsíční vesnice je konec příběhu. Měsíční vesnice je pouze dalším krokem. Můžete jí říkat zastávka v dalším průzkumu našeho vesmíru,“ uvedl ředitel této organizace Johann-Dietrich Wörner.
Další zmíněný výzkum by se měl zaměřit na Mars. Také pro Rudou planetu má Ondřej Doule své projekty. Konkrétně Mars Base 10. Precizností, citem pro detail i realistickým pojetím si proto čtyřicetiletý architekt mezi kolegy vydobyl značný respekt.
Úspěch, který mluví za vše
Tomáš Andrejsek, předseda představenstva České rady pro šetrné budovy, úspěchy Ondřeje Douleho pokládá za úžasné: „Působí na amerických univerzitách a pracuje pro NASA a v poslední době i pro ESA, tedy pro Evropskou vesmírnou agenturu – já si myslím, že tohle hovoří samo za vše. Máme tak zástupce na velmi důležitých místech a jeho stopa je poměrně hluboká, takže za mě velký respekt.“
Ondřej Doule ale přes všechny tyto úspěchy umí zůstat nohama i myšlenkami na Zemi. Jeho další projekt samorozkládacího se habitatu pro extrémní prostředí (neboli SHEE) – je totiž v jedné věci výjimečný – už není jen na papíře, ale čekají ho ostré testy.
Mohl by pomáhat třeba v polárních oblastech nebo místech zasažených epidemií. I tento projekt by ale Ondřej Doule jednou rád otestoval na Rudé planetě.
