Padesát let ležela ve vitríně muzea zkamenělá kost, o které si vědci mysleli, že patřila dinosaurovi. Teď se na ní ale podíval vědecký tým s dokonalejším vybavením a odhalil pravého původce kosti: bylo jím prapodivné zvíře jménem Paleoparadoxia, které nejvíc připomínalo dnešní hrochy. Vědci také zjistili, že byli tito tvorové specializovaní na dlouhodobý pobyt u mořského dna.
Kost vědci poprvé analyzovali někdy v padesátých letech dvacátého století, když ji objevili nedaleko japonské Fukušimy při stavbě přehrady. Vědci tehdy neměli k dispozici tak kvalitní vybavení ani zkušenosti jako v současnosti, a tak nález popsali jako stehenní kost neznámého dinosaura. S tímto popiskem se pak dostala do muzea, kde ve vitríně ležela déle než půl století.
Až když se paleontologové rozhodli prozkoumat nedostatečně popsané nálezy pomocí moderních technologií, ukázala se pravda: fosilie není stará 65 milionů let, jak se původně domnívali, ale „jen“ 15,9 milionu let. To znamená, že se nemůže jednat o kost dinosaura, protože ti byli už desítky milionů let vyhynulí. A pak popsali, jakému zvířeti patřila.
Jednalo se o velmi pozoruhodného tvora jménem Paleoparadoxia, mohutného savce, který vzhledem asi nejvíc připomínal dnešní hrochy. Byl také podobně velký, na délku měřil přibližně dva metry. Že šlo o zvíře opravdu podivné, naznačuje už jeho jméno – Paleoparadoxia se dá do češtiny přeložit jako pravěká podivnost. Tito tvorové žili v době před 10–20 miliony lety v oblasti Tichého oceánu – od Japonska přes Aljašku až po Mexiko.
Žil jako mořská kráva
Až donedávna se vědci domnívali, že se jednalo o obojživelná zvířata, ale nejnovější analýzy ukazují, že tito býložravci byli specializovaní na život v moři. Způsobem života nejvíc připomínali dnešní kapustňáky nebo dugongy; většinu života podle paleontologů trávili u mořského dna, kde okusovali rostliny, jež tam žijí.
Vědcům v nové analýze hodně pomohla ručně psaná poznámka jednoho z archeologů (opravdu archeologů, na vykopávkách se podíleli paleontologové i archeologové), který na ní přesně popsal místo nálezu. Experti se na toto místo mohli vrátit a na půl století přerušený výzkum dokončit.
Kost byla v perfektním stavu, takže umožnila zjistit o životě Paleoparadoxia spoustu nových informací. Vědci také vytvořili rekonstrukci, která je podle nich zatím nejrealističtější.
