Nebe nad lidskými hlavami může být nekonečně rozmanité. A to hlavně díky oblakům. Ty nabývají velice pestrých tvarů a podob a díky různému nasvícení sluncem nabízejí i velmi širokou paletu barev.
Atlas podivných mraků. Znalost oblaků může zachránit život
V meteorologii se rozlišuje deset základních druhů oblaků, které často zná i širší veřejnost – například bouřkový mrak kumulonimbus nebo třeba vysoké oblaky druhu cirrus. Nicméně další podrobnější členění podle tvarů, odrůd, zvláštností nebo specifických průvodních jevů už tak známé není. Přitom zahrnuje někdy i poměrně bizarní vzezření oblačnosti. Některé zajímavé podoby stojí za to probrat podrobněji i z praktických důvodů, můžou být totiž i jasným znakem potenciálně nebezpečného počasí.
To není vemeno, to je mrak
Letos v létě není nouze o bouřky. Na spodním okraji tmavých bouřkových oblaků kumulonimbů se přitom občas může vytvořit zvláštnost mamma (v angličtině často ve tvaru mammatus), což je označení z latiny znamenající prs nebo vemeno. A ne náhodou – přesně takové podoby totiž zaoblené výběžky visící na spodní straně oblaku nabývají. Příčinou jejich vzniku je silná turbulence v bouřkových mracích, kdy rychlý pokles vzduchu ve spodní části oblaků s sebou strhává část oblačnosti a vytváří jejich nerovný okraj. Nejpůsobivější záběry této zvláštnosti vznikají, když jsou osvětleny nízkým sluncem.
Oblaky ve tvaru mammatus můžou v některých lidech vyvolat nephofobii (fobii z mraků)
Zatímco mamma se vyskytuje hlavně v týlové části bouřkové oblačnosti, čelo bouřek občas doprovází zvláštnost arcus. Má buď podobu horizontálního oblačného válce, který je oddělený od ostatní oblačnosti bouře (označuje se jako roll cloud a někdy může vzniknout i bez spojitosti s bouří), nebo může mít tvar protáhlého pásu klínovitého tvaru spojeného s bouřkovou oblačností (pak se označuje jako shelf cloud). Arcus zviditelňuje výtok studeného vzduchu z bouře, proto jeho přechod doprovází prudký nárazový vítr a často i nástup intenzivního deště. Jinými slovy, blíží-li se arcus k místu, kde jste, je vhodné co nejdříve vyhledat bezpečný úkryt.
Arcus v podobě shelf cloudu
Silné bouřky můžou být někdy provázeny oblačným sloupem nebo jakousi nálevkou či obráceným oblačným kuželem, který vychází ze základny oblaku. Tvarem připomíná tornádo, nicméně pokud nedosahuje zemského povrchu, označujeme se jako tuba (v latině má význam trubka a slovo je příbuzné s označením pro rouru). V angličtině se často označuje jako funnel cloud. Vzniká při rotaci s vertikální osou, přičemž v takto vzniklém silném víru dochází ke kondenzaci vodní páry, což vír zviditelňuje. Jinými slovy, i když tuba nedosáhne zemského povrchu, bouře s ní spojená může být dost silná.
Tuba
A v souvislosti s rizikem bouřek ještě jeden tvar, castellanus, který má i prognostickou hodnotu. Oblaky tohoto tvaru mají ve své horní části kupovité vrcholky nebo věžičky, které se podobají cimbuří a spočívají na společné základně, často přitom bývají uspořádány do řad. Tvoří se hlavně na druhu altokumulus, případně stratokumulus. A pokud ho na obloze spatříte v ranních hodinách, pak raději na výlet přibalte deštník nebo pláštěnku – během dne je totiž vysoká pravděpodobnost vzniku bouřek.
Oblak typu castellanus
Opustíme-li bouřkové oblaky, pak velmi působivých podob může nabýt tvar označovaný jako lenticularis. V takovém případě má oblak podobu čoček nebo mandlí, které jsou často velmi protáhlé a mají obvykle výrazné obrysy. Často se tvoří při proudění vzduchu vlnového typu přes horskou překážku, kdy setrvává nebo jakoby „visí“ nad jedním místem a výrazněji se nepohybuje. V některých případech může naplňovat představu o podobě UFO.
Lenticularis – tvar oblaku často popisovaný jako UFO
Velmi specifickým útvarem je průletová oblačná díra, v angličtině označovaná často jako fallstreak hole. Jde o mezeru v oblaku, zpravidla kruhového nebo eliptického tvaru, někdy v jejím středu pozorujeme srážkové pásy označované jako virga. Vzniká v oblacích, kde se při teplotách pod nulou vyskytují nezamrzlé kapky vody, přičemž v dané oblasti chybí velmi malé částečky označované jako ledová jádra umožňující zmrznutí kapek. Nicméně při průletu letadlem takovouto oblačnou vrstvou může dojít k poklesu tlaku, což vede k rozpínání a ochlazování vzduchu, když vzduch proudí kolem křídel nebo vrtule letounu. Tento pokles teploty může stačit k tomu, aby přechlazené kapičky zamrzly a vypadly z vrstvy oblaků, což vede k tvorbě zmíněné díry. Od roku 2017 je taková díra označovaná jako zvláštnost cavum. Vyskytuje se velmi zřídka, ale o to větší pak budí pozornost.
Oblak typu cavum
Velmi zajímavé, ale vzácné jsou podoby horní části oblaků ve tvaru zakřivených vln nebo kudrlin. Tato zvláštnost se označuje jako fluctus a mívá poměrně krátké trvání. Někdy se označují jako Kelvinovy-Helmholtzovy oblaky. Tvoří se, pokud ve dvou vrstvách v atmosféře nad sebou vane vítr pohybují různou rychlostí, což znamená, že se v daném místě vyskytuje výrazný vertikální střih větru. Když se horní vrstva vzduchu pohybuje vyšší rychlostí než vzduch v nižší vrstvě, může to vést ke vzniku takto rozvlněné podoby oblaků. Jde o podobný princip, jakým vznikají vlny na vodě. Tyto oblaky se tvoří při větrném počasí a tato zvláštnost je pak dobrým indikátorem turbulence, která může znepříjemnit průlet letadel touto oblastí.
Fluctus
Zvláštností oblaků je samozřejmě mnohem více, některé se vyskytují jen v určitých částech světa. Souvisí to se specifickými podmínkami proudění v atmosféře a rozložením vlhkosti vzduchu a dalšími detaily, které pak vedou k téměř nepřeberné pestrosti oblačných tvarů.
