Astronomové ve Velké Británii objevili supermasivní černou díru, jejíž hmotnost je asi třicetmiliardkrát větší než hmotnost Slunce. Jde o jeden z nejmasivnějších objektů tohoto druhu, který vědci nepřímo pozorovali. Výsledky vyšly v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.
Astronomové objevili jednu z největších supermasivních černých děr. Poprvé pomocí gravitačního čočkování
„Tato konkrétní černá díra, jejíž hmotnost je zhruba třicetmiliardkrát větší než hmotnost našeho Slunce, je jednou z největších, jaké známe. Je na horní hranici toho, jak velké černé díry podle našeho názoru teoreticky mohou být, proto je to nesmírně zajímavý objev,“ řekl hlavní autor článku James Nightingale z univerzitního oddělení fyziky Durhamské univerzity.
Supermasivní černé díry jsou nejhmotnější známé objekty ve vesmíru. Pohybují se mezi deseti a čtyřiceti miliardami násobku hmotnosti našeho Slunce. Astronomové předpokládají, že se nacházejí ve středu všech velkých galaxií, včetně naší Mléčná dráhy.
Tyto objekty jsou velmi vzácné a jen špatně se hledají i popisují, navíc věda zatím ani nedokáže říct, jak přesně vznikly. Zatím nejuznávanějším vysvětlením je, že sloučením masivních galaxií před miliardami let, kdy byl vesmír ještě mladý.
Jak najít černou díru
Černé díry jsou neviditelné. Mají takovou hmotnost, že pohlcují všechno včetně světla, jež z nich nemůže uniknout. Vědci proto v tomto případě využili jevu známého jako gravitační čočkování: při něm blízká galaxie působí jako obří lupa, která ohne přicházející světlo a to odhalí neviditelný objekt. Zabralo to.
Když vědci věděli, že se tam „něco“ opravdu nachází, provedli na superpočítači simulaci, která měla odhadnout, jak hmotná tato díra je. Tyto odhady jsou sice zatím dost nespolehlivé, ale nic lepšího zatím věda nemá.
Podle autorů studie se jedná o první černou díru nalezenou pomocí gravitační čočky. „Většina největších černých děr, o kterých víme, je v aktivním stavu, kdy se hmota přitahovaná do blízkosti černé díry zahřívá a uvolňuje energii ve formě světla, rentgenového záření a dalšího záření,“ vysvětlil Nightingale. Díky tomu jsou nepřímo viditelné kvůli projevům v okolí.
V případě nově odhalené staré černé díry to ale nešlo, kolem ní je totiž pusto a prázdno. Všechno poblíž už dávno pohltila a nemá do ní tedy co padat. A astrofyzici logicky nemohou pozorovat „ohňostroje“ reakcí. „Gravitační čočkování ale umožňuje studovat neaktivní černé díry, což v současné době u vzdálených galaxií není možné. Tento přístup by nám mohl umožnit detekovat mnohem více černých děr mimo nedaleký vesmír a odhalit, jak se tyto exotické objekty vyvíjely ve vzdálenější kosmické minulosti,“ doplnil expert.
Vědci uvedli, že jejich práce otevírá „svůdnou možnost“, že by astronomové mohli objevit více supermasivních černých děr, než se dosud předpokládalo.
- Hmotnost černých děr se obecně měří i odhaduje velmi špatně.
- Největší známou černou dírou je Phoenix A. Její hmotnost se může pohybovat kolem hmotnosti 100 miliard Sluncí. Její horizont události je stonásobkem vzdálenosti Slunce od Pluta.
