Nula je součástí moderního matematického systému tak pevně, že si těžko dokážeme představit, jak se dalo počítat bez ní. Řada vyspělých civilizací se však bez nuly obešla.
Evropská matematika nulu neznala stovky let, dostala se sem přes arabské prostředí díky dílu perského matematika Al-Chorezmího.
Ve dvanáctém století ho do latiny přeložil Robert z Chesteru – Evropa se tak seznámila s nulou a otevřely se jí zcela nové možnosti.
- Slovo „nula“ se do češtiny dostalo přes italštinu, kde vzniklo z latinského přídavného jména „nullus“ – „žádný“. (Machek, V.: Etymologický slovník jazyka českého)
K arabským a perským matematikům se koncept nuly dostal z východu, zatím ale nebylo jasné, kdy a kde tam nula vznikla. Nyní to konečně víme, díky nové analýze rukopisu z Bakhshali. Tento matematický text napsaný na březové kůře byl objeven už roku 1881 u vesnice, která leží v dnešním Pákistánu, roku 1902 se dostal do Velké Británie.
Vědci nyní díky radiokarbonové metodě datování popsali, že pochází z doby třetího nebo čtvrtého století našeho letopočtu – je tedy asi o půl tisíciletí starší, než vědci předpokládali. Jde tedy o první dochovaný text, na němž je zobrazená nula, jak ji dnes známe a používáme.
Text tohoto rukopisu napsaného v sanskrtu je vlastně návodem pro obchodníky, jak řešit některé matematické problémy, na něž mohou narazit v praxi. Nula zde vypadá jako výrazná tečka, z níž se pak vyvinula naše oválná nula.
Koncept nuly jako matematického fenoménu znala celá řada starověkých kultur, například Babylonci ji označovali jako dvojitý klín, Mayové zase jako škebli. Ovšem symbol použitý v rukopisu z Bakhshali je první verzí, ze které se vyvinul dnes používaný znak. V těchto záznamech ještě nezastupoval přímo matematickou nulu, spíše fungoval jako zástupce řady, podobně jako my píšeme číslovku 101. V rovnici, jejímž výsledkem je nula, pak není napsané v rukopisu z Bahkshali žádné číslo ani symbol.
Ale právě tento zápis mohl být jedním z prvních, které vedly k tomu, že se nad nulou začalo uvažovat, což vedlo k tomu, že indický matematik Brahmagupta roku 628 jako první použil nulu jako opravdové číslo. Podle historiků k tomu mohla vést spíše než čistá matematika indická filosofie plná úvah o prázdnotě a její povaze.
Evropa bez nul
Evropští matematici se bez nuly dlouhou dobu docela dobře obešli. Celá řecká matematika, kterou dodnes považujeme za základ evropského myšlení, například nulu vůbec neznala.
Archeologové, kteří indický rukopis zkoumali, odebrali vzorky ze tří jeho částí – a výsledek datace je překvapil. Každý vzorek totiž pocházel z jiné doby: jeden z let 224–383, druhý z doby 680–776 a třetí z doby 885–993. Vyplývá z toho, že šlo zřejmě o různé zápisy z různých dob a možná i míst, které byly později spojené do jedné „knihy“.
