Vědci z Archeologického ústavu Akademie věd objevili až doposud neznámou neolitickou osadu u Kutné Hory. Je jedinečná v tom, že v následujících tisíciletích na jejím místě nevzniklo žádné další sídlo, takže se toto místo perfektně zachovalo – včetně půdorysů čtyř dlouhých domů.
Život lidí, kteří na našem území pobývali asi před sedmi tisíci lety, nebyl podle archeologů jednoduchý a byl pevně spojený s přírodou. Jídlo si zajišťovali už pěstováním obilí, chovem dobytka, ale ještě také sběrem anebo lovem. „Přestože z dnešního pohledu vypadá práce na poli bez pluhu a pouze pomocí dřevěných nástrojů téměř nepředstavitelně, byly tyto komunity úspěšné, během několika staletí se rozšířily po většině Evropy a převrstvily původní lovce a sběrače,“ uvádí vědci z pražského Archeologického ústavu Akademie věd.
Pravěcí lidé se usídlili také v Dobřeni u Kutné Hory, na samém okraji oblasti s dostatečně úrodnou půdou a vhodným klimatem pro pravěké zemědělství. „Ve vyšších nadmořských výškách, tedy zhruba nad 400 metrů nad mořem, se sídliště z tohoto období objevují jen zřídka. Zřejmě i díky tomu se osada zachovala a nebyla převrstvena mladšími stavbami,“ vysvětluje Daniel Pilař z Archeologického ústavu, který lokalitu zkoumal.
Domy staré 7000 let
Doposud neznámou osadu z mladší doby kamenné postavily před více než 7000 lety komunity nejstarších zemědělců, které se na české území dostaly z jihovýchodní Evropy. Archeologové na místě našli půdorysy čtyř dlouhých domů, což byly typické stavby své doby. Přestože se domy do současnosti nezachovaly, při výzkumu se podařilo najít jámy po sloupech, které se při stavbě používaly.
„Domy bývaly široké mezi čtyřmi až šesti metry a dlouhé od deseti do 40 metrů. Sloupy jsou stavěny nejhustěji ve vnějších řadách, které tvořily stěny domu, občas v nich stály i těsně vedle sebe. Vnitřní řady mají mezi sebou ale větší rozestupy – většinou více než metr – takže se mezi nimi dalo bez problému pohybovat,“ popisuje Pilař.
Domy se skládaly až ze tří částí. Zatímco ty nejmenší měly jen jednu část a byly dlouhé kolem deseti metrů, ve větších trojdílných domech mohl jeden segment sloužit ke sladování (tato část mívala patro) anebo jako centrální místo ke shromažďování (s rozvolněnější strukturou sloupů).
Experti stále diskutují o tom, jestli neolitické dlouhé domy patro měly, či nikoli. Některé budovy mají totiž část sloupů zdvojenou, což mohlo sloužit jako jednoduchý způsob ke vztyčení druhého patra. Tento mechanismus se vždy objevuje jen u jedné části domu. V neolitickém domě tohoto typu mohlo žít až kolem čtyřiceti lidi, většinou jsou ale odhady podstatně nižší – i méně než polovina z tohoto počtu.
„K využívání domů je nutné poznamenat, že se většina denních činností odehrávala mimo ně a dovnitř se lidé přesouvali kvůli zimě anebo dešti. V neposlední řadě i proto, že v domech bylo prostě šero,“ doplňuje Pilař. V zimě naopak domy nabízely dobré útočiště před chladem a deštěm. V těchto měsících se lidé mohli některým řemeslům věnovat i uvnitř příbytků.
Odpadní jámy vypráví příběh o prvních zemědělcích
Kromě domů jsou důležitým nálezem i okolní jámy, které sloužily k těžbě hlíny a následně byly zaplněny odpadem. Právě ten představuje okno do každodenního života neolitických lidí. „Pomocí moderních analýz mohou archeologové zkoumat, co tehdejší lidé jedli, jak přesně používali své nástroje a v neposlední řadě i to, jak před sedmi tisíci let vypadalo životní prostředí,“ vysvětluje Pilař.
Experti našli v jámách nejčastěji keramiku, jež se používala každý den k vaření, servírování, ale i skladování. Navíc šlo o spotřební zboží, a když se rozbilo, lidé je snadno nahradili novým. Občas v jámách končily i používané nástroje – pazourkové čepele, broušené sekery a kamenné mlýnky. „Kromě těchto běžných předmětů občas nacházíme i zajímavé předměty ilustrující každodenní život – ohořelou hliněnou zeď, která byla ‚uklizena‘ do jámy, či hliněné pece k vaření jídla,“ přibližuje Pilař.
Výzkum neskončil
Experti se v následujících měsících a letech budou věnovat zpracování dat, která v terénu nashromáždili – například pomocí radiokarbonového a luminiscenčního datování, analýzy fytolitů, pravěkých dřevin, ale i pracovních stop na nástrojích. Zkoumat budou i genetiku rostlin. Na zpracování se tak bude podílet široký tým odborníků z různých oborů.
Prozkoumanou plochu nyní archeologové předají stavařům. Pravěkou osadu překryje kravín a automatická dojička. S nadsázkou tak lze podle archeologů říci, že Dobřeň drží zemědělskou kontinuitu už 7000 let.
