Romantičtější příběh archeologie nezná: Dva lidé, kteří leží společně v jednom hrobě, se drží něžně za ruce. Pohřbeni byli před šestnácti sty lety v italské Modeně, vědci je našli roku 2009, dvojice se stala okamžitě slavnou a přezdívalo se jí Romeo a Julie z Modeny. Nový průzkum ale prokázal, že Romeo i Julie byli muži.
Archeologické překvapení: Slavní „milenci z Modeny“ byli muži
Při objevení byla dvojice nebožtíků ve velmi špatném stavu, takže se z nich nedalo odvodit pohlaví zesnulých. Vědci usoudili, že se jedná o hrob muže a ženy z pátého století – a že jejich gesto naznačuje symboliku jejich věčné lásky.
Roku 2018 archeologové slavené kosterní pozůstatky ze severní Itálie prozkoumali znovu a tentokrát k tomu použili metodu hmotnostní spektrometrie, která dokáže odhalit chemické složení hmoty. V modenském případě pak svedla odlišit chromozomy X (mají ho muži i ženy) a Y (mají ho jen muži) – a spolu s tím přinést i nečekané sdělení.
Výzkumníci z Boloňské univerzity ve vědeckém časopise Scientific Reports popsali, že obě těla byla na základě této analýzy bezpochyby mužského pohlaví.
Otázky bez odpovědí
Objev ovšem přináší více otázek než odpovědí. Autoři výzkumu varují před zjednodušeným prohozením znamének – tedy, že příběh zůstává stejný, ale milenci byli dva biologičtí muži. I to se podle nich nedá vyloučit, ale je to jen jedna z mnoha možností, a zřejmě ta nejméně pravděpodobná.
„V současné době neznáme žádný jiný pohřeb tohoto typu,“ uvedl hlavní autor studie Federico Lugli. „V minulosti jsme už narazili na několik hrobů, kde se dva jedinci drželi po smrti za ruce – ale ve všech případech se jednalo o muže a ženu.“ Jaké bylo spojení mezi modenskou dvojicí, tedy není jasné. „Zůstává to momentálně záhadou,“ dodal vědec.
Kosterní pozůstatky „milenců“, kteří se drží za ruce, pocházejí z celého světa. Slavná dvojice „milenců z Valdara“ pochází z Itálie z doby kolem roku 4000 před naším letopočtem. Z podobné doby jsou i kosti dvacetiletých milenců z Řecka, v sibiřské vesnici Starij Tartas jich bylo objeveno dokonce několik, pocházejí z doby před asi čtyřmi tisíci lety. Další podobné objevy zná věda z Turecka nebo Rumunska – vždy se ale jednalo o muže a ženu.
Význam objevu
Podle profesora Lugliho je modenský nález výjimečný. „V literatuře nejsou žádné případy dvou mužů pohřbených vedle sebe držících se za ruce: rozhodně to tehdy nebyla běžná praktika. Myslíme si, že tento případ symbolizuje zvláštní vztah mezi dvěma jedinci, ale nevíme jaký,“ přiznává vědec.
Lugli nepovažuje za pravděpodobné, že by se jednalo o vztah romantický. Křesťanská společnost v té době totiž takové vztahy hlasitě odsuzovala a zavrhovala. Expert se domnívá, že se jednalo spíše o „dobrovolné vyjádření vztahu mezi dvěma jednotlivci, kteří mohli být sourozenci, bratranci nebo dokonce vojáci, kteří společně zemřeli v boji.“
Interpretace ale podle něj není ani zdaleka tak důležitá, jako úspěšné použití hmotnostní spektrometrie pro analýzu koster. Věří, že by se dala používat pro mnoho dalších výzkumů; archeologie totiž doposud jen velmi špatně určovala pohlaví u fragmentů starých kostí.