Chování smeček surikat může pomoci odhalit evoluční podstatu násilí. Vědecký tým, který popsal boje mezi surikatími klany, ukázal, jak rafinovaně tyto malé šelmy s agresivitou pracují. Výsledky jedenáctileté studie zveřejnili evoluční antropologové v žurnálu Proceedings of the Royal Society.
Surikaty se mohou návštěvníkům zoologických zahrad jevit jako roztomilá zvířátka, ve skutečnosti jde o specializované predátory žijící ve velmi komplikovaných sociálních vztazích.
Výzkum ukázal, že setkání mezi klany surikat mají mnohdy velmi agresivní podobu a často končí bojem a smrtí. Agresivní formu má podle vědců téměř 65 procent setkání klanů. Agrese se projevuje útočnými pohyby, naháněním ostatních, ale také „válečnými tanci“. Během nich ukazují surikaty nepřátelům vztyčené ocasy a naježenou srst. Podle vědců se tak pokoušejí předstírat, že je jejich smečka větší.
Věčný boj o území
„Náš výzkum ukazuje, že interakce mezi skupinami surikat nejsou nikdy tolerantní a že většina z nich obsahuje nějakou formu agrese,“ popsal hlavní autor studie Mark Dyble z univerzity v Cambridge. „Ale i když interakce mezi skupinami neskončí násilím, může mít teritoriální dopady – poražený klan se mnohdy stáhne do centra svého teritoria, zatímco ten vítězný jeho původní území obsadí,“ doplňuje vědec. Smrtí končí asi deset procent setkání klanů.
Autorům výzkumu toto chování připomíná interakce mezi archaickými společnostmi. Také surikaty žijí, podobně jako ony, v rodinných klanech o počtu asi dvaceti členů. Klany jsou složitě strukturované a vládnou jim dominantní samec s dominantní samicí, kteří mají monopol na rozmnožování, jsou zodpovědní za 80 procent potomků ve skupině.
Spolupráce při obraně proti predátorům
S jinými klany spolupracují na obraně území proti jiným predátorům, ale současně jsou proti sobě schopny jednotlivé klany o území bojovat do krve. Teritorium si vyznačují hranicemi z výkalů a dalších čichových vjemů.
„Pokud chceme plně porozumět násilí a jeho vzniku v lidských společnostech, musíme nejprve pochopit jeho evoluční kořeny a podstatu. To vyžaduje pochopení toho, proč spolu ostatní druhy zvířat bojují, co tím získávají a co tím ztrácejí,“ dodal autor výzkumu.
„Ukázali jsme, že přestože může občas meziskupinová agrese skončit zabíjením, je vítězství v bojích se sousedními skupinami kriticky důležité pro udržení teritoria. A kvalitní teritorium je v drsných podmínkách polopouště Kalahari kriticky důležité pro dlouhodobý úspěch,“ uzavírá profesor Mark Dyble.
