Nadějí pro ohrožené luskouny v boji proti pašerákům může být genetická analýza. Pracoval na ní mezinárodní vědecký tým včetně dvou Češek. Má pomoct odkrýt trasy, přes které se zvířata pašují.
Analýza šupin může omezit pašování luskounů
Události: Analýzou proti pašování luskounů (zdroj: ČT24)
Luskoun bělobřichý je kvůli pytlákům stále vzácnější. Zájem je především o jejich maso a šupiny, které mají jako jediní savci na Zemi. Kvůli nim jsou také nejvíc pašovaným zvířetem na světě. V tradiční čínské medicíně se šupinám přisuzují léčivé vlastnosti.
Právě šupiny jsou ale klíčem i v boji proti pytláctví - českým vědkyním se z nich podařilo zjistit genetický původ luskounů. V mezinárodní spolupráci tak vznikla genetická mapa - pomocí ní se dá zjistit, odkud přesně odchycení luskouni pochází.
„Když se někde zabaví zásilka, tak si porovnáme tu mapu, kterou jsme vytvořili se šupinami v té zásilce z genetického hlediska a tak jsme schopni zjistit, ke které oblasti máme zásilku přiřadit,“ přiblížila Iva Bernáthová z Fakulty tropického zemědělství ČZU.
Vědci už díky mapě například odhalili, že většina luskounů v Africe se pašuje z Rovníkové Guiney nebo Kamerunu. Dřív se přitom předpokládalo, že luskouni jsou původem hlavně z Nigérie. Ta ale slouží jen jako přepravní středisko odkud se dál pašují do různých zemí převážně v Asii. Většina pak končí v Číně.
„Když budeme vědět, kde se hodně loví, tak dokážeme zaměřit ochranářské úsilí na dané místo. Když budeme mít pocit, že jsou pouze z Nigérie, tak budeme úplně opomíjet ty státy, kde to je problém a do Nigérie se budou dovážet dále,“ vysvětlila Barbora Černá Bolfíková z Fakulty tropického zemědělství ČZU.
Mapa by teď měla sloužit v praxi. Ochránci by díky ní měli lépe vědět, kde konkrétně je jejich pomoc potřeba.