Maďarští archeologové objevili první středověký hrob, v němž je pochovaná ozbrojená žena. Jestli se jednalo o válečnici, nebo byl její příběh jiný, zatím nejsou schopní říci.
Amazonka ze Sárrétudvari-Hízóföld. Archeologové objevili výjimečný hrob
Když se ve středověkém ženském hrobě najdou zbraně, je to vždy výjimečné. Existence těchto „amazonek“, které porušovaly společenské normy, vyvolává spousty otázek jak o jejich identitě, tak o tom, jak dobře moderní věda zná jejich dobu. To se týká i nového objevu.
Archeologové ženu označují jako „osobu SH-63“. Její hrob našli na pohřebišti Sárrétudvari-Hízóföld, které leží jihovýchodně od Budapešti. Toto místo je vůbec největším pohřebištěm z 10. století v Maďarsku. Našlo se tam velké množství hrobů, které obsahovaly zbraně a jezdecké vybavení. Pochází z období takzvaného „uherského dobývání“, kdy se spousta maďarských bojovníků, zejména jízdních lučištníků, zapojovala do konfliktů po celé Evropě.
Kostra ozbrojené ženy z Maďarska
A právě lukostřelecké vybavení bylo i v hrobě SH-63. Byl sice poměrně chudý, ale zato jeho složení bylo podle maďarských archeologů jedinečné. „Mužské pohřby často obsahovaly funkční předměty, jako jsou jednoduché šperky, například pětihranné prsteny do vlasů a náramky, součásti oděvů, jako jsou přezky na opasek a nástroje, tedy soupravy na rozdělávání ohně a nože. K jejich nejvýraznějším hrobovým předmětům patřily zbraně, obvykle lukostřelecké vybavení, v té době typicky šavle a sekery,“ popisují badatelé.
„Ženské pohřby naproti tomu častěji obsahovaly šperky, hlavně kroužky do vlasů, pletené ozdoby, korálkové náhrdelníky, náramky a prsteny, ale i oděvní součásti, jako jsou knoflíky,“ doplňují.
Jenže u výše popsané „amazonky“ vypadalo její vybavení na poslední cestu podstatně jinak.
Záhadná žena SH-63
Typicky ženský byl stříbrný pětihranný kroužek do vlasů, tři zvoncové knoflíky, kamenné a skleněné korálky. Ale pak v hrobě ležely i mužské artefakty: hrot šípu, železné části toulce a parohová destička do luku. To by naznačovalo, že šlo o ženu, která vedla, přinejmenším někdy, spíše mužský život. Vědci jsou ale v tomto „rozsudku“ raději opatrní, v minulosti se totiž archeologové už několikrát spálili.
Pouhý nález zbraní v ženském pohřebišti totiž neznamená, že se automaticky jedná o bojovnici. Dřívější studie někdy spěchaly se závěry, aniž by nejprve provedly pečlivou analýzu ostatků. Ta zahrnuje použití morfologických i genetických testů, aby se nejprve určilo, jestli je pohřbený člověk opravdu žena. Jestli byla daná osoba opravdu válečníkem, se dá poznat z mnoha znaků: tato skupina se totiž lišila svým způsobem života od jiných lidí.
Některé fyzické aktivity, pokud se pravidelně opakují, mohou vést ke změnám v morfologii kostí. Patří sem například cvičení se zbraněmi nebo jízda na koni. Kromě toho je u válečníků často pravděpodobné, že zažili fyzické poškození v důsledku válečných nebo jiných konfliktů; tyto změny ale mohou být také důsledkem jiného životního stylu.
Komplikovaný výzkum
Morfologická i genetická analýza u SH-63 prokázala, že se opravdu jednalo o ženu: jde tedy opravdu o první známou ženu pohřbenou se zbraněmi v Karpatské kotlině v 10. století našeho letopočtu. Další analýzy už byly složitější: špatný stav kostry zabránil komplexnějšímu výzkumu, takže se ani nepovedlo určit věk nebo tělesné dispozice této ženy. „Omezilo to také naši schopnost identifikovat patologické stavy (například infekce, úrazy nebo metabolické poruchy) nebo změny na kostře související s činností, které by mohly poskytnout informace o životním stylu,“ doplňují autoři výzkumu.
I přes tyto problémy se týmu podařilo zjistit, že žena trpěla osteoporózou, přežila tři závažná zranění a našli u ní také netypické změny kloubů. Osteoporóza je onemocnění kostí, které postihuje muže i ženy, častěji se však vyskytuje u starších žen, což nepřímo podporuje určení pohlaví výzkumníky. Toto onemocnění by jí v pozdním věku ztížilo fyzickou aktivitu a zkřehlo kosti.
Tři zranění se týkala kostí na rukou. Byla pravděpodobně důsledkem pádu na nataženou ruku nebo na rameno, nikdy se úplně nezahojila a mohla vzniknout třeba pádem z koně, úderem zbraní, ale také nehodami v běžném vesnickém životě.
Až třetí objev je opravdu zajímavý a naznačuje, že se mohlo jednat opravdu o válečnici. Změny na kloubech a v místech, kde se upínají kosti a svaly, byly nejpatrnější na pravé horní straně těla a vědci je dobře znají: byly totiž nalezené i v jiných hrobech obsahujících zbraně nebo jezdecké vybavení.
To naznačuje, že tito lidé, včetně ženy SH-63, se pravděpodobně věnovali podobným každodenním činnostem, což může následně vysvětlovat vysoký počet fyzických traumat pozorovaných na celém pohřebišti Sárrétudvari-Hízóföld.
Závěr výzkumu není jednoznačný
Přestože badatelé nemohou s konečnou platností uzavřít, že žena byla bojovnicí, podařilo se jim určit, že se jedná o první známý případ, kdy byla v Karpatské kotlině v průběhu 10. století pohřbena žena společně se zbraněmi.
K určení, zda se skutečně jedná o ojedinělý případ a zda její společenské postavení ovlivnilo její pohřbení, je zapotřebí dalšího výzkumu. To by mohlo pomoci zodpovědět další otázky týkající se každodenního života v Uhrách v 10. století.
„K objasnění těchto otázek mohou přispět další výzkumy, včetně srovnávacích analýz s dalšími hroby na hřbitově. Můžeme však říci, že každodenní život Maďarů v 10. století našeho letopočtu byl pravděpodobně mnohem složitější, než jsme si dosud představovali. Jedinečná kombinace znaků v pohřbu SH-63 tuto složitost podtrhuje,“ dodávají autoři.
