Mladí lidé se mění, konstatují vědci. Tím, že odkládají nástup dospělosti, přepisují hranice zaběhlých pojmů. Proto je podle vědců potřeba přepsat terminologii a věk označovaný dosud jako adolescence posunout do oblasti někdejší dospělosti.
Dospívání je jedním z nejobtížnějších období lidského života – ale pro vědce je to také jedno z nejzajímavějších období. Organismus i psychika procházejí obrovským množstvím změn, které člověka ovlivňují po zbytek života.
Puberta začíná v době, kdy začne část mozku nazývaná hypothalamus do organismu uvolňovat hormonální koktejl, který aktivuje hypofýzu a pohlavní žlázy. Dříve toto období začínalo přibližně kolem čtrnáctého roku, nyní ho lékaři zaznamenávají už kolem desátého roku. Souvisí to především s kvalitnější výživou a lepší lékařskou péčí.
Ve většině vyspělého světa díky tomu poklesl u dívek věk první menstruace za posledních 150 let přibližně o čtyři roky – polovina dívek dnes má první periodu mezi 12 a 13 roky. To má samozřejmě zásadní dopad na to, jak mladí lidé tráví dobu dospívání, především s přihlédnutím k tomu, že psychicky dříve nedospívají.
Adolescence je pak obdobím, které pubertu ukončuje – zpravidla se popisuje jako doba do 20 let. Měla by být ukončena prakticky plnou fyzickou a sexuální dospělostí – nikoliv však dospělostí duševní, ta bývá zpravidla dokončena až mnohem později, zpravidla až s výchovou vlastních dětí.
V odborném časopise Lancet Child & Adolescent Health nyní vyšla práce, kde respektovaní odborníci popisují, že svět se změnil natolik, že by bylo potřeba definici adolescence přepsat. Argumentů proč je podle nich celá řada. Mezi ty biologické například patří:
- Lidský mozek se vyvíjí i po dvacítce, stává se rychlejším a výkonnějším.
- Zuby moudrosti dorůstají u mnoha lidí až kolem pětadvacítky.
Hlavním argumentem však je fakt, že mladí lidé dnes výrazně později dospívají psychicky a později vstupují do formálních struktur společnosti – ať už se jedná o zaměstnání nebo manželství. Autoři studie argumentují Velkou Británií, kde průměrný věk uzavření prvního manželství byl roku 2013 32,5 let u mužů a 30,6 let u žen.
Podobně výraznou změnu ukazují také data z Česka: roku 1961 vstupovali muži do prvního manželství ve věku 24 let, ženy jednadvacetileté. Roku 2012 to u mužů bylo 32 let a u žen 29 let.
To ukazuje, že tyto změny u přechodu do dospělosti jsou u mladých lidí v různých zemích podobné a souvisejí se změnou životního stylu celé společnosti ve vyspělém světě.
Hlavní autorka studie Susan Sawyerová, která pracuje v Královské dětské nemocnici v Melbourne, upozorňuje na zajímavý paradox: „Přestože většina výhod dospělosti začíná už v 18 letech, přijetí dospělých rolí a také zodpovědnosti dnes přichází mnohem později.“ Podle ní odkládání trvalých partnerských vazeb a ekonomické nezávislosti (stále větší množství mladých lidí dnes žije s rodiči déle než v minulosti) znamená vznik nového fenoménu, jakési „polonezávislosti“, která naznačuje, že je třeba doplnit adolescenci o nové charakteristiky.
Měnit zákony a normy?
Podle ní by toto zjištění mělo mít i společenské dopady – pokud mladí lidé nejsou reálně ještě ve 22 dospělí, je nesmyslné se k nim chovat jako k plně dospělým. Jednou z možných změn je například prodloužení různých sociálních programů pro mladistvé až do věku 25 let. „Naše definice adolescence je zbytečně omezující,“ popsala problém expertka.
S tímto názorem se ztotožnil v rozhovoru pro BBC i profesor Russell Viner z Royal College of Paediatrics & Child Health. Podle něj by se měl věk adolescence opravdu upravit na 24 let – už jen proto, že dnes mladí lidé žijí s rodiči průměrně do 25 let, tedy do doby, než ukončí vysokou školu.
Naopak socioložka Jan Macvarishová se pro BBC vyjádřila k návrhu negativně – podle ní to mladé lidi zbytečně infantilizuje. „Starší děti a mladí lidé jsou utvářeni mnohem více očekáváním společnosti než jejich biologickým růstem.“ Společnost by podle ní měla vůči další generaci mít ta nejvyšší očekávání, jinak bude reakce mladých špatná – přizpůsobí se nízkým očekáváním.
