Vědci nedaleko Bahamských ostrovů využili žraloky tygří, aby zmapovali neznámá místa u dna oceánu. Díky kamerám připevněným na jejich ploutvích výzkumný tým objevil až o čtyřicet procent víc mořských luk a dalších lokalit, které dosud nebyly známé. Rozkrývání nových míst podle nich může pomoci s dalšími řešeními klimatické krize.
Žraloci s kamerami na ploutvích rozkrývají neznámé mořské louky
Novými „mořskými vědci“ se žraloci stali díky tomu, že jsou pověstní svým neohroženým chováním. Divocí predátoři, kteří dorůstají délky až pěti metrů, se totiž podle posledních výzkumů narozdíl od dalších druhů žraloků nezaleknou silných bouří či hurikánů a zůstávají během nich v hlubokých vodách.
Výzkumníci ve snaze změřit rozlohu mořských luk na Bahamách připevnili na hřbetní ploutve žraloků tygřích kamery, aby měli přístup k hodinám záznamů ze dna oceánu. Získaná data podle nich odhalila největší známý ekosystém mořských luk na světě, který se rozkládá na dvaadevadesáti tisících kilometrů čtverečních karibského dna.
„Toto zjištění ukazuje, jak daleko jsme od prozkoumání oceánů, a to nejen v hlubinách, ale i v mělkých oblastech,“ uvedl spoluautor studie Carlos Duarte z Technické a přírodovědecké univerzity krále Abdalláha v Saudské Arábii.
Tajemství hlubin
Mořské louky jsou dlouhodobě nedostatečně prozkoumané. Odhady jejich celkové rozlohy na celém světě se pohybují od 160 tisíc po 1,6 milionu kilometrů čtverečních. Jejich mapování je však nesmírně náročné, protože travnaté porosty v hlubokých nebo zakalených vodách nelze vždy zpozorovat z letadel nebo satelitů. Menší louky pak mohou být řídké nebo propletené s jinými mořskými rostlinami, takže bývá obtížné je identifikovat.
Žraloci, kteří místa zmapují, jsou pro výzkumné týmy ideálním řešením, protože louky s mořskou trávou je nutné ověřit přímo na jednotlivých místech a vysílání potápěčů na fotografování rozsáhlých oblastí oceánského dna je nákladné, logisticky náročné a velmi pomalé.
Žraloci tygří jsou podle výzkumného týmu nazvaného Beneath the Waves (Pod vlnami) schopní doplavat do značných hloubek, mají velký záběr a tráví na mořských loukách hodně času. Nezatěžují je lidská omezení, jako je potřeba podpory z blízké lodi, nutnost častého vynořování a závislost na klidných podmínkách oceánu.
Rozkrývání mořského dna
Mapování mořských luk, s jejichž záznamem žraloci pomáhají, je podle britského biologa Richarda Unswortha z univerzity ve Swansea důležité. „Pokud nevíme, kde se nacházejí, nemůžeme je chránit,“ uvedl pro deník Guardian. Záznamy podle něj „otevírají dveře“ k odpovědím na další otázky týkající se krize klimatu a biologické rozmanitosti.
Mořské trávy jsou rovněž důležitými líhněmi a zdroji potravy pro mnoho mořských druhů. Jsou také významným zdrojem „organického uhlíku“, protože zachycují a ukládají obrovské množství uhlíku na mořském dně, což z nich činí důležitý nástroj pro zmírnění klimatické krize.
Přesto je ohrožuje řada faktorů, včetně lodní dopravy, rozvoje pobřeží a stále extrémnějšího počasí. Odhaduje se, že každý rok na celém světě zanikne přibližně sedm procent mořských luk.
