Toronto - Ve věku 93 let zemřel dnes odpoledne v Torontu Tomáš Baťa mladší. Česko-kanadský podnikatel byl pokračovatelem svého otce Tomáše Bati ve vedení mezinárodního obuvnického gigantu, firmy Baťa. Podle ředitele zlínské Nadace Tomáše Bati Pavla Veleva se jednalo o náhlé a neočekávané úmrtí.
Zpráva o Baťově úmrtí zarmoutila i prezidenta Václava Klause. „Odešla jedna ze skutečně velkých osobností naší současnosti, člověk, který se přes nepřízeň osudu ve své vlasti dokázal prosadit ve světě a stal se pro nás symbolem podnikatelského úspěchu,“ sdělil Klaus.
Zlínský magistrát hodlá připravit na radnici pietní místo, kde lidé prostřednictvím podpisů budou moci vyjádřit soustrast pozůstalým. „Občané se budou moci podepisovat předběžně od středy až do dne pohřbu, kondolenční listina pak bude doručena rodině,“ uvedla mluvčí magistrátu Marie Masaříková. Podle ní Baťovu památku uctí ve čtvrtek minutou ticha také zlínské zastupitelstvo.
Ve stopách svého otce
Tomáš Baťa mladší se narodil 17. září 1914 ve Zlíně jako syn zakladatele obuvnického závodu ve Zlíně - Tomáše Bati staršího. Po stopách svého otce se vyučil v obuvnickém řemesle. Od roku 1939 žil Tomáš Baťa mladší v Kanadě, spolu se svou ženou Sonjou, synem a třemi dcerami. Obuvnický kolos Baťa dnes řídí právě jeho syn Thomas George Baťa.
Pro záchranu rodinné firmy v roce 1939, krátce před vypuknutím druhé světové války, přesunul Baťa její sídlo do Kanady. V Torontu pak založil společnost s názvem Bata Shoe Company. Po vzoru továrního městečka Baťových závodů založil nedaleko Toronta město Batawa. Batawa ovšem není jediným městem, kterému Baťa „položil základy“. V Indii takto vznikl například Batanagar, v Jižní Americe Bataypora nebo Bataville ve Francii. Tomáš Baťa vedl z Toronta víc než stovku obuvnických závodů v devadesáti zemích světa.
Návrat do Česka - po revoluci
Za války vstoupil jako dobrovolník do kanadské armády a účastnil se bojů v Evropě, Asii a Africe. Za dobré jméno rodiny musel Tomáš Baťa mladší ve své vlasti bojovat a domů se nemohl vráti ani po pádu nacismu, komunisté navíc znárodnili jeho rodinný majetek. Rodnou zemi Baťa mohl vidět až po revoluci, roku 1991 byl vyznamenán Řádem T. G. Masaryka II. třídy. Poté se léta se snažil očistit jméno svého nevlastního strýce, který byl v nepřítomnosti souzen kvůli kolaboraci s nacisty. Baťa nakonec uspěl.
Baťa se v duchu idejí svého otce věnoval například podpoře vzdělávání mladých lidí. Zasadil se o založení vzdělávací organizace mladých podnikatelů pod názvem Junior Achievement. Před deseti lety zřídil Nadaci Tomáše Bati ve Zlíně, jejíž činnost materiálně i duchovně podporoval. Vedením nadace pověřil svou dceru Moniku. Stál u zrodu zlínské univerzity Tomáše Bati a stal se předsedou její správní rady.
Nepříliš známý je jeho osobní přínos v oblasti výroby obuvi, kde se mimo jiné přímo podílel na rozvoji počítačové technologie navrhování obuvi. Byl předsedou obchodního a průmyslového poradního výboru OECD pro transformaci zemí Střední a Východní Evropy a v této funkci se zasloužil o přijetí Česka a Slovenska do této organizace.
