Pět zemí Střední Ameriky slaví nezávislost bez velké pozornosti světových médií. Oficiálních ceremonií je málo a vlády Guatemaly, Nikaraguy, Kostariky, Hondurasu a Salvadoru nenaplánovaly ani tradiční ohňostroj a okázalé vojenské přehlídky. Dvousté výročí svobody regionu zachycuje jednotlivé země ve víru sociálních, politických i migračních problémů, které pandemie ještě zvýraznila.
Země Střední Ameriky slaví dvě stě let nezávislosti. Region sužuje nejhorší krize od studené války
V březnu 2020, kdy se ve Střední Americe objevili první nakažení koronavirem, region sotva stihl zaznamenávat malé pokroky ve svém rozvoji. S více než 37 tisíci oficiálních úmrtí na covid-19 se stala pandemie pro Střední Ameriku, která do roku 1821 patřila Španělské říši, pomyslnou koulí na noze.
Jako následek restriktivních opatření zaniklo podle zprávy regionálního mezivládního sdružení Středoamerického integračního systému (SICA) v oblasti asi 10 milionů pracovních míst. Chudoba momentálně postihuje nejméně dvacet procent obyvatel, přestože se před pandemií snižovala. Nejhorší je situace v Hondurasu, kde je chudý každý sedmý člověk z deseti.
Obyvatelům jednotlivých středoamerických zemí nejsou schopny pomoct ani místní vlády. Podle již zmiňované zprávy jsou sociální investice v oblasti ještě nižší než v Jižní Americe a státech v Karibiku.
„Vše, co vidíme, je dědictvím historie regionu, které ho udržuje v chronické slabosti,“ řekl pro španělský deník El País koordinátor dokumentu Alberto Mora.
Slabé instituce, kriminalita a nerovnosti
Ačkoli konec politické závislosti a formování nových republik v 19. století znamenal důležitou politickou změnu, „pokud se podíváme na sociální a kulturní realitu, diskriminaci a nerovnost nebo strukturální rysy, jako je ekonomická závislost na cizincích, vidíme, že se toho tolik nezměnilo,“ řekl pro německý server Deutsche Welle historik z Mnichovské univerzity s nikaragujským původem Carlos Haas.
„Musíme mít na paměti, co nezávislost znamená – na čem a pro koho. Z pohledu každodenního života velké většiny obyvatel Střední Ameriky se nic zásadního nezměnilo v tom smyslu, že boj o přežití, proti chudobě, nerovnosti a diskriminaci pokračuje,“ dodává.
Střední Ameriku podle institucí Freedom House, Amnesty International, Reportéři bez hranic a dalších trápí hlavně přetrvávající slabost institucí, autoritářství, korupce a vysoká kriminalita i obchod s drogami, který se často odehrává i na nejvyšších mocenských místech. Salvador je pro rok 2021 státem s nejvyšším počtem vražd na světě. Ze 100 tisíc obyvatel tam rukou vraha umírá téměř 83 lidí.
Porušování lidských práv
V oblasti se taktéž objevují svědectví o porušování lidských práv. Podle neziskové organizace Amnesty International autoritativní režim současného nikaragujského prezidenta Ortegy zadržel od dubna roku 2018 více než sto lidí, kteří se vyjadřovali kriticky k jeho vládě.
Protesty proti vládě Daniela Ortegy v Nikaragui v roce 2019
Jen částečně svobodný je podle Freedom House i režim v Guatemale. Již tři roky vězní příslušníka domorodé mayské komunity Q'eqchi Bernarda Caala, který protestoval proti výstavbě vodního projektu na řece Cahabón na severu země, kterou považují za posvátnou.
Ozývají se i oběti nepotrestaného genderově podmíněného násilí. „Ve dvanácti mě znásilnili a já byla poprvé těhotná,“ řekla pro El País dnes třicetisedmiletá Salvadořanka María. Situace je podobná i v okolních zemích. V Hondurasu násilníci každou hodinu fyzicky napadnou jednu ženu. Kromě vynucování sexu i vraždí a unášejí. Podle posledních dat z Guatemaly v zemi od začátku roku 2021 zmizí pět žen denně.
Žena na protestech k Mezinárodnímu dni žen v Hondurasu drží slogan s nápisem "Nejsou mrtvé, jsou zabité"
Migrace jako fenomén
Všechny tyto skutečnosti nutí tisíce Středoameričanů ročně k útěku do jiných zemí v regionu nebo do USA. Ke gangy nuceným odchodům a ekonomické migraci v posledních letech přibyly nové trendy: masově organizované skupiny běženců, skokový nárůst migrujících žen oproti mužům a nucené vysídlování z politických důvodů.
K těmto faktorům se přidávají přírodní katastrofy související s klimatickými změnami, jako jsou hurikány Eta a Jóta v roce 2020. Jen v Guatemale si vyžádaly více než dvě stě obětí a způsobily humanitární krizi, ze které se země dosud nevzpamatovala. Za posledních třicet let podle reportu SICA ve Střední Americe prudce vzrostlo množství přírodních pohrom. Oblast odborníci označují za velmi zranitelnou vůči změnám klimatu.
Hurikán nejvyššího pátého stupně Jóta prošel územím Střední Ameriky
Celkový počet žádostí o azyl podaných Středoameričany v roce 2019 byl o 52 procent vyšší než v roce 2000. Během prvních čtyř měsíců roku 2021 bylo jen na hranicích USA zadrženo více než půl milionu migrantů, většina z nich pocházela právě z regionu Střední Ameriky.
Historie nezávislosti
Guatemala, Honduras, Salvador, Nikaragua a Kostarika vyhlásily nezávislost na tehdejší Španělské říši 15. září 1821. Proces byl mírný na rozdíl od jiných oblastí v regionu Střední a Jižní Ameriky, kde se násilně střetávali místní se Španěly.
Nezávislost ale netrvala dlouho. Už v roce 1822 bylo území obsazeno Mexickým císařstvím. V roce 1823 se na necelých třicet let po rezignaci mexického panovníka jednotlivé země sloučily do nového státu s názvem Spojené provincie Střední Ameriky.
Dvacáté století se v regionu neslo v duchu vzájemného sbližování, ale i nestability. Do 30. let hrály v oblasti prim Spojené státy americké, které intervenovaly například v Hondurasu nebo okupovaly Nikaraguu. Po druhé světové válce se oblast zapojila i do mocenského boje mezi USA a Sovětským svazem.
Bitevní pole studené války
„Region se v americkém diskurzu stal známým dvorkem studené války,“ zdůrazňuje pro Deutsche Welle salvadorský historik z Kolínské univerzity Ricardo Castellón. K nejvýznamnějším událostem patří Sandinistická revoluce v Nikaragui, kdy byl za účasti tehdejšího SSSR a Kuby svržen pravicový diktátor Somoza, nebo občanská válka v Salvadoru a Guatemale, kde se uplatnil režim vojenských diktatur.
Proti sobě stály dvě země z regionu v roce 1969 v rámci takzvané stohodinové fotbalové války. Bezprostřední příčinou byly násilné incidenty mezi obyvateli Salvadoru a Hondurasu, které propukly poté, co Salvadorci zvítězili nad honduraskou reprezentací v kvalifikačním zápase na Mistrovství světa ve fotbale v roce 1970 v Mexiku.