Nevím, jaké bude Rusko za deset let, ale myslím si že někdy kolem roku 2050 bude Rusko, Ukrajina i Bělorusko součástí Evropské unie, řekl v rozhovoru pro ČT prozápadní ekonom Grigorij Javlinskij. Ten v roce 1993 založil demokratickou stranu Jabloko, která je jediným politickým subjektem demokratické opozice, jehož činnost úřady v zemi stále tolerují. Rozhovor s ním vedl zpravodaj ČT v Rusku Karel Rožánek.
Heslem strany Jabloko je „Za mír a za svobodu“. Mír tu není, svoboda tu také není. Je možné to změnit, nebo spíše chcete to změnit?
V tom je smysl naší existence a veškeré naší práce v podstatě během celých 30 let.
Ale současné Rusko je jiné. Je to země, která bojuje na Ukrajině, která přijala přes padesát represivních zákonů, které potlačují lidská práva. Když řeknete něco proti, skončíte ve vězení. Není tu svoboda.
Teď jsme v situaci, kdy nic není tak důležité jako svoboda a mír. Demokracie. Právo lidí rozhodovat. Proto je právě takový i náš hlavní cíl. A proto je tak složité za něj bojovat. Teď je velmi kritické období. Po konci Sovětského svazu, po roce 1991, začala snaha modernizovat Rusko. Vytvořit moderní, evropské, demokratické Rusko.
Kvůli chybám a zločinům, selhání reforem jsme se dostali do dnešní situace. Sledujeme, jak se zhroutila myšlenka o vytvoření demokratického a svobodného Ruska. Reformy a modernizace se nepovedly. Jednou ale přijde doba, kdy to začne znovu od začátku a Jabloko na tom bude pracovat.
Co pro vás znamená 24. únor 2022?
Tragédii. Strašnou tragédii historického významu.
Jste připravený být osobně prostředníkem mezi Ruskem a Ukrajinou v mírových rozhovorech?
Kdykoli jsem připravený vést jednání o zastavení palby, mírová dohoda přijde až potom. To je složitý a dlouhodobý proces, ale zastavení palby je naprosto nezbytné. Co možná nejrychleji, protože pokračování bojů vede k většímu nebezpečí, že se konflikt rozšíří dál než tam, kde probíhá teď.
Nebezpečí rozsáhlé války existuje, proto je teď nejdůležitější se co nejdřív zastavit. Zastavit se a pak až vést mírové rozhovory. Vojenské operace nikam nepovedou. Proto jsem já sám osobně, nebo s kýmkoli dalším, připravený podporovat, obhajovat i vést samotné jednání o klidu zbraní.
Vy jste byl na konci loňského roku osobně v Kremlu, kde jste mluvil s Vladimirem Putinem. Požádal jste ho, aby zastavil válku a bojové operace?
Nabídl jsem mu své služby prostředníka. Říkal jsem mu to, co říkám vám, že není nic důležitějšího než zastavení palby.
Co vám odpověděl?
On mi neodpověděl.
Mlčel?
Mlčel.
Jaké jsou vaše vztahy s Vladimirem Putinem?
Postavil jsem se mu ve volbách v roce 2000, kdy jsem obsadil třetí místo. On tehdy získal 51 nebo 52 procent. Chtěl jsem se s ním znovu střetnout ve volbách v roce 2012, ale v těchto volbách mě nenechali kandidovat. A v roce 2018 už bylo definitivně jasné, že už se nejedná o demokratické volby.
Pokusil jsem se znovu vysvětlovat lidem, jaká to je nebezpečná perspektiva. Máme s Putinem zcela odlišné pohledy na budoucnost, na Rusko, na politiku. Myslím si, že budoucností Ruska jsou lidská práva, svoboda, moderní vláda, která zajišťuje lidskou svobodu. V tom já vidím perspektivu.
Jste posledním politikem, který je liberální a prozápadní a není ve vězení. Nebojíte se, že vás zavřou, že vás může potkat osud Alexeje Navalného?
Každý den se může stát cokoli.
Tedy, že vás i zavřou?
I to se může stát.
Neuvažoval jste proto o odjezdu z Ruska, že byste emigroval?
Ne. Rozhodl jsem se zůstat v Rusku, protože pro Rusko, svět i Ukrajinu je důležité, abychom se vrátili k myšlence modernizovat Rusko, vytvořit současné, evropské Rusko. V polovině 80. let Sovětský svaz rozpoutal válku v Afghánistánu. Pokud si vzpomínáte, tak tehdy sestřelili korejské letadlo plné lidí.
Generálním tajemníkem se stal Andropov, který velel KGB. Nedalo se chodit po ulici, protože vás ihned zastavili a ptali se, proč nejste v práci. Chodili do kin, rozsvítili, zastavili promítání. Chtěli po lidech, aby jim ukázali doklady a řekli, proč jsou v kině, a ne v práci.
Opravdu?
Ano. Nedělám si legraci. V co jsme tehdy mohli doufat? Ale za dva roky se objevil Gorbačov. A za šest, osm let začala zásadní reforma celé země, která úplně změnila její směřování. Kdo to mohl očekávat, když sem nikdo nechtěl přijet na olympiádu. Ta byla v roce 1980 v Moskvě. Kdo mohl očekávat, že za deset let se Moskva stane lídrem demokratického hnutí celého světa?
Jaké tedy bude Rusko za deset let? Povede se to znovu?
Já nevím, jaké bude Rusko za deset let. Ale myslím si, že někdy kolem roku 2050 bude Rusko, Ukrajina i Bělorusko součástí Evropské unie. To si myslím. Protože to potřebuje Evropská unie i Rusko.
Proč?
Protože Evropská unie bude potřebovat být konkurenceschopná. Bude muset konkurovat jihovýchodní Asii, ekonomicky a sociálně, Severní Americe a možná ještě Indii a Latinské Americe. A aby Evropská unie byla v situaci, kdy může konkurovat, je důležité, aby její ekonomika byla od Lisabonu do Vladivostoku. A tak to bude. Ne brzy. Za třicet let.
