Nejvíc ústrků si Češi, kteří zůstali po rozpadu Československa na východě, prožili hned zkraje devadesátých let. Dnes k sobě ale Češi a Slováci mají znovu blízko, myslí si obyvatelé Slovenska s českými kořeny.
Česko a Slovensko si tento týden připomínají pětadvacet let od podpisu dohody o rozdělení federace. Obě země zůstávají propojené i proto, že na obou stranách hranice žijí početné menšiny z druhého státu.
Přímo české občanství má přes třináct tisíc obyvatel Slovenska. K české národnosti se tam ale hlásí víc než dvojnásobek, přes 35 tisíc lidí. A Česko jako zemi svého narození má v dokumentech stále téměř 90 tisíc lidí.
Ještě v roce 2000 se přitom k české národnosti hlásilo na Slovensku přes 50 tisíc lidí. Jenže starší generace vymírá a mladí lidé se za svým českým původem často rozhodli vydat i kvůli životní úrovni, která je v Česku vyšší než na Slovensku. Přitom slovenská životní úroveň se té české v posledních letech vyrovnala. Jak se dnes Čechům na Slovensku žije?
Náročný přízvuk
Ivo Doležala přivedla do Bratislavy před osmi lety práce. I když to původně neplánoval, nakonec se rozhodl zůstat a koupil si tam dům. Doležalovi vyhovuje poloha města a místní přívětivé klima.
„Je to tu víc osobnější, vstřícnější. Vztahy se mi navazují lépe v osobním i pracovním životě,“ hodnotí svůj pobyt na Slovensku Doležal. Chybí mu jen některá jídla.
Doležal se nyní přátelí hlavně se Slováky, mluví s nimi ale raději česky. „Už do toho některá slovenská slova vklouzávájí, ale výslovnost pořád zní, jako když mluví nějaký blázen s divným přízvukem,“ komentuje Doležal.
Ústrky už téměř přešly
Naopak Blanka Maňkovská mluví oběma jazyky stejně dobře. Na Slovensko přišla s rodiči jako malá. Vystudovala v Praze, kvůli lásce se ale vrátila a celý život pracovala ve vědě.
Po rozpadu Československa si Maňkovská zvolila slovenské občanství, mluví ale o sobě jako o hrdé Češce a občas se jí to nevyplácí. „V každém národě je 10 procent lidí, kteří – nechci být vulgární – jsou jiní. S tím se musí počítat,“ říká Blanka Maňkovská.
Každým rokem je ale podle ní situace lepší. Nejvíc ústrků zažila, když se Československo rozpadalo. I proto tehdy spoluzaložila krajanský spolek, který bránil práva české menšiny. Dodnes ho ve Zvolenu, kde žije, vede.
„Po rozdělení mají k sobě lidi blíž než předtím. Protože každý žije za svý,“ vnímá česko-slovenské vztahy Maňkovská.
Penze jsou srovnatelné
Současné harmonie ve vzájemných vztazích si všímá i Jiří Vodrážka, který se přistěhoval za prací do Piešťan před půl stoletím. O návratu po rozpadu přemýšlel, nakonec zůstal.
Nechal si ale české občanství. V Česku by se mu dnes o moc lépe nežilo. „Jako penzistovi asi už ne, protože poměr penzí je dnes srovnanější,“ dodává Vodrážka.
