Dostane se ukrajinská letkyně Nadija Savčenková z ruského vězení díky výměně? Nebyla by první. Konflikt na východě Ukrajiny přinesl i jiné příležitosti k předání zajatců, podobně válka v Sýrii. Někdy bývá počet předaných zajatců očividně nevyvážený. Například izraelský voják Gilad Šalit byl v roce 2011 vyměněn za tisícovku palestinských vězňů.
Bezprecedentní výměnu provedl Izrael před pěti lety. Izraelský voják Gilad Šalit strávil v zajetí pět let v pásmu Gazy, kam ho uneslo hnutí Hamas. Domů se dostal výměnou za tisícovku palestinských vězňů z izraelských trestnic. První skupinu 477 vězňů propustili hned, dalších 550 Palestinců dostalo svobodu v následujících měsících. Po několika letech se ale padesát z těchto lidí znovu ocitlo v izraelském vězení, když Izraelci spustili pátrací akci kvůli únosu tří mladíků.
Když se Šalit v říjnu 2011 vrátil do svého rodiště, galilejské obce Micpe Hila, kam ho přepravila vojenská helikoptéra, čekaly ho tam zástupy zpívajících a tančících obyvatel, kteří ho zasypali květinami. Podle vojenských lékařů trpěl Šalit podvýživou a nedostatkem slunečního světla. Německý policejní psycholog odhadoval, že může proces překonávání následků zajetí a Šalitův návrat k normálnímu životu trvat měsíce až roky.
Pro Izrael to rozhodně nebyla první výměna zajatců. Nebylo ale výjimkou, že v dohodách figurovala i těla mrtvých. Podobně rozsáhlá výměna jako v případě Šalita proběhla i v roce 1983, kdy Izrael pustil na svobodu 4765 palestinských vězňů za šest vojáků, které zadržovala frakce palestinského hnutí Fatah. O dva roky později Izrael vyměnil 1150 Palestinců za tři vojáky, kteří padli do zajetí v roce 1982 při bojích v Libanonu. Samotné vyjednávání o jejich předání trvalo téměř devět měsíců.
Z novějších případů lze zmínit rok 2008, kdy Hizballáh vydal těla dvou izraelských vojáků, které zadržel na izraelsko-libanonské hranici v červenci 2006. Kvůli nim přitom vypukla i válka, při níž přišlo o život na třináct set lidí. Izrael výměnou předal pět libanonských vězňů, mezi nimi i teroristu Sámira Kantara, který si od roku 1979 odpykával doživotní trest za mimořádně brutální vraždy tří Izraelců, včetně malé holčičky. V rámci dohody předal Izrael i ostatky 199 Libanonců, Palestinců a Arabů, kteří byli zabiti při pokusech proniknout na sever Izraele.
V lednu 2004 pak Izrael propustil čtyři sta vězněných Palestinců. Mezi propuštěnými byli i dva přední vůdci Hizballáhu Mustafá Dirání, který se dostal do zajetí už v roce 1994, a Abdal Karím Ubajd, kterého Izraelci získali ještě dřív, v roce 1989. Hizballáh zase propustil izraelského obchodníka Elhanana Tannenbauma a předal těla tří izraelských vojáků. K dalším výměnám došlo jak v osmdesátých, tak devadesátých letech.
Únos, nebo dezerce? Zajatce měnily i USA
Vyjednávání v posledních letech vedla řada států s různými radikálními organizacemi. V roce 2014 dosáhly Spojené státy americké propuštění svého vojáka Bowea Bergdahla, kterého téměř pět let zadržovalo hnutí Taliban v Afghánistánu. K výměně podle agentury AP došlo po tajném a nepřímém vyjednávání mezi USA a Talibanem zprostředkovaném Katarem.
Na oplátku USA propustily pět členů Talibanu držených ve věznici na základně Guantánamo na Kubě. Pětici Afghánců předaly Spojené státy Kataru, který podle podmínek nesměli minimálně rok po propuštění opustit.
Bergdahl byl podle agentury Reuters nicméně jediným známým pohřešovaným americkým vojákem ve válce v Afghánistánu, kterou zahájily USA koncem roku 2001 po teroristických útocích z 11. září téhož roku. Bergdahlův příběh ale není tak jednoznačný. Někteří jeho kolegové totiž tvrdí, že před svým zajetím opustil Bergdahl bez povolení své stanoviště. Není tak podle nich hrdina, ale dezertér.
Na konci roku 2015 tak bylo rozhodnuto, že půjde před vojenský soud, obvinění se týká jak dezerce, tak ohrožení dalších vojáků. Hlavní z vojenských vyšetřovatelů případu Mark Visger podle Bergdahlových právníků ale doporučil, že by voják neměl skončit s trestem vězení. Měl by být posuzován mírněji podobně jako u civilních soudů, které řeší přečiny.
Výměny na východě Ukrajiny
Momentálně se hodně spekuluje o tom, jestli případné propuštění ukrajinské pilotky Nadiji Savčenkové odsouzené v Rusku proběhne formou výměny za dva ruské vojáky, které zase odsoudili na Ukrajině. V případě východoukrajinského konfliktu by to ale nebyl ojedinělý případ, kdy se mluvilo o předání a kdy k němu i došlo. Případ s mezinárodním dosahem se stal v dubnu 2014. Nedaleko východoukrajinského Slavjanska proruští ozbrojenci zadrželi skupinku pozorovatelů OBSE, kteří patřili ke zvláštnímu týmu pro kontrolu odzbrojení. Misi tvořili tři němečtí vojáci, jejich překladatel a dále vojenští zástupci z České republiky, Polska, Švédska a Dánska. Ozbrojenci zajali také několik Ukrajinců, kteří misi doprovázeli.
Představitel vzbouřenců Denis Pušilin označil zadržené osoby za špiony NATO. Oznámil také, že je ochoten je propustit na svobodu jen výměnou za jiné zajatce. Vůdce slavjanských separatistů Vjačeslav Ponomarjov chtěl údajně hlavně získat svého zástupce Igora Perepečajenka. Už na začátku však propustili ze zdravotních důvodů švédského člena mise OBSE. Rozhovory o propuštění vězněných členů mise pak Ponomarjov podmiňoval odvoláním sankcí.
Zatímco ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov vyzval k osvobození evropských vojenských komisařů, tak německá kancléřka Angela Merkelová telefonicky požádala ruského prezidenta Vladimira Putina, aby pomohl s osvobozením členů mise OBSE. Po osmi dnech bylo všech sedm zadržovaných členů mise OBSE propuštěno na svobodu. Podle Ponomarjova byla důvodem osvobození obava o bezpečnost inspektorů v situaci, kdy se ve městě bojuje. Kromě členů mise bylo propuštěno také pět osob z jejich doprovodu.
Jen o několik dní později nakonec na předání došlo, i když v jiném případě. Ukrajinští separatisté v Doněcku propustili tři zadržované důstojníky tajné služby SBU výměnou za osvobození bývalého „lidového gubernátora“ Doněcké oblasti Pavla Gubareva, který byl ve vyšetřovací vazbě od března. Policie ho zadržela kvůli podezření z pokusu o násilné převzetí moci. Spolu s Gubarevem byli osvobozeni další dva proruští radikálové.
Na konci léta 2014 si pak ukrajinské vedení vyměnilo se vzbouřenci na východě země postupně desítky vojáků. Předání zajatců na základě zásady „všichni za všechny“ předpokládaly dohody, kterých bylo dosaženo 5. a 19. září v běloruském Minsku. Při první oficiální výměně zajatců se ocitlo na svobodě z každé strany 37, při druhé 70 a při třetí 38 lidí.
Deník The New York Times ale upozorňoval na příkladu jedné konkrétní předávky z konce září, že se Ukrajinci potýkali i s nedostatkem zajatců, aby je mohli vyměnit v poměru jeden za jednoho. Propustili tak pestrou směsici mužů, žen a náctiletých mladíků. Tvrdili, že je dovezli i ze vzdálených věznic, až z Kyjeva. Mnozí z nich vysvětlovali, že nikdy neválčili v řadách proruských separatistů a že ve skutečnosti nemají ani ponětí, jak se dostali do výměny zajatců na východě Ukrajiny. Jen sedm z dvaceti osmi lidí měli skutečně být povstalečtí bojovníci.
Ruského majora Vladimira Starkova pak v loňském roce Ukrajina vyměnila za náčelníka Andrije Hrečaného. Starkova zajali v červenci předchozího roku v části Doněcké oblasti. Ukrajina tvrdí, že Starkov ještě s jedním ruským vojákem jel v kamionu plně naloženém municí, která byla údajně určená povstalcům. Ukrajinský soud ho poslal na 14 let do vězení, a to za „účast v agresivní válce vedené proti Ukrajině na rozkaz náčelníka generálního štábu armády Ruské federace“. Ukrajinský prezident Petro Porošenko mu však v souvislosti s výměnou udělil milost.
Zajatci v Sýrii
Výměny zajatců se nevyhnuly ani válečným situacím v Sýrii a Iráku. Rebelové například loni propustili 25 žen a dětí, které unesli v šíitských městech na severu Sýrie, aby získali jednoho svého velitele. Syrská státní média ani představitelé se však ke zprávě o výměně zajatců mezi rebely a provládními silami nevyjádřili.
V roce 2013 pak došlo k třístranné výměně zajatců. Začala v říjnu, kdy syrští povstalci pustili na svobodu devět libanonských mužů zadržovaných půldruhého roku. Podle opozice to byli členové hnutí Hizballáh, jež proti nim bojuje po boku syrských vojáků. Příbuzní zajatců celou dobu tvrdili, že to byli šíitští poutníci, kteří se přes Sýrii vraceli od svatyní v Íránu.
V Libanonu po vydání skupiny Libanonců propustili dva turecké piloty. Do zajetí je vzali příbuzní Libanonců zadržených v Sýrii, aby je mohli za své blízké vyměnit. Povstalci, kteří Libanonce zadržovali na severu Sýrie, na dohodu o výměně podle agentury Reuters přistoupili s tím, že režim propustí dvě stě vězněných žen. Syrské úřady v té době ale propustily 61 zadržených žen.
- Červen 2010 - Proběhla největší známá výměna zadržených ruských a amerických špionů od konce studené války. Na východním pobřeží USA bylo zatčeno 10 osob kvůli špionáži pro Rusko. Ke skupině se Rusko přihlásilo a obě země se nakonec dohodly na výměně špionů, jež se uskutečnila 9. července – Američané vyhostili všech deset údajných ruských vyzvědačů a Rusové týž den omilostnili čtyři osoby odsouzené za špionáž pro Západ. Jedním z nich byl ruský vědec Igor Suťagin. Výměna se uskutečnila ve Vídni.
- Říjen 1986 - Před schůzkou Michaila Gorbačova a Ronalda Reagana v islandském Reykjavíku byl zakladatel sovětské Helsinské skupiny a disident Jurij Orlov vyměněn do USA za nejmenovaného vězněného sovětského rozvědčíka.
- Únor 1986 - Na berlínském Glienickém mostě bylo vyměněno celkem devět osob. Západním směrem putoval na Ukrajině narozený bojovník za lidská práva Anatolij Ščaranskij (pozdější několikanásobný izraelský ministr Natan Ščaranskij), který byl v Rusku obviněn z vyzvědačství ve prospěch Spojených států, dále občané NDR Wolf-Georg Frohn a Dietrich Nistroy a rovněž Čech Jaroslav Javorský. Výměnou za jejich svobodu získal Sovětský svaz československé špiony Hanu Köcherovou a Karla Köchera, dále ruského občana Jevgenije Semljakova, Poláka Jerzyho Kaczmarka a Němce Detlefa Scharfenortha.
- Červen 1985 - Třiadvacet politických vězňů z východního Německa, mimo jiné Eberhard Fätkenheuer a Werner Jonsek, bylo v Berlíně vyměněno za čtyři odhalené spolupracovníky zpravodajských služeb komunistického bloku.
- Říjen 1981 - Za osm britských, amerických a západoněmeckých špionů byl vyměněn východoněmecký špion Günter Guillaume, bývalý referent spolkového kancléře Willyho Brandta. Guillaume byl původně odsouzen ke 13 letům odnětí svobody a jeho odhalení v roce 1974 způsobilo Brandtův politický pád.
- Duben 1979 - Vyměněni byli dva sovětští špioni Rudolf Čerňajev a Valdik Enger, kteří byli v USA zadrženi v květnu 1978 a odsouzeni na 50 let vězení. Moskva je vyměnila za vězněné disidenty Alexandra Ginzburga, Eduarda Kuzněcova, Marka Dymšice, Valentina Moroze a Georgije Vinse.
- Září 1974 - Izrael předal do Sovětského svazu vyzvědače Jurije Linova, kterého zatkl na jaře 1973. Linov měl získat informace o izraelském jaderném programu. Výměnou za Linova Izrael od Rusů dostal bulharského Žida Heinricha Spetera, odsouzeného za špionáž k trestu smrti, a trojici ruských Židů náležejících k šestnáctičlenné skupině, která se údajně pokusila unést letadlo.
- Duben 1964 - Vězněný sovětský rozvědčík Konon Molodyj, působící na Západě jako kanadský obchodník Gordon Londsdale, byl vyměněn za britského agenta Grevilla Wynnea odsouzeného v SSSR v roce 1963 na osm let vězení. Molodyj se v roce 1968 stal předobrazem hrdiny sovětského špionážního filmu Mrtvá sezona.
- Únor 1962 - V Berlíně byl za sovětského špiona Rudolfa Abela zadrženého Američany vyměněn pilot amerického špionážního letounu U-2 Francis Gary Powers, který byl v květnu 1960 sestřelen nad Sovětským svazem a odsouzen k deseti letům vězení. USA byl rovněž předán americký student Frederic Pryor, zatčený v létě 1961 ve Východním Berlíně pro údajnou špionáž. O případu natočil v loňském roce film Steven Spielberg pod názvem Most špionů.
