Tvář jí dali malíři jako Tizian nebo Correggio. Skutečná podoba Máří Magdalény, která měla být věrnou stoupenkyní Ježíše Krista, ale zůstávala po staletí skryta. Až do této chvíle, kdy se o rekonstrukci pokusili francouzští vědci.
Vědci zrekonstruovali možnou tvář Máří Magdalény. Pomohla jim její údajná lebka
Oči plné lítosti a utrpení, jemně ztrhané rysy - tak vypadal první pohled do tváře Máří Magdalény, kterou po staletích pochyb a spekulací zrekonstruovali francouzští vědci. Využili k tomu údajnou ženinu lebku.
Ve svém relikviáři ostatky uchovává bazilika v Saint-Maximin-la-Sainte-Baume na jihu Francie, která nese Magdalenino jméno. „V podstatě je to stejné, jako kdybychom prováděli rekonstrukci tváře a identifikaci mrtvoly na těle X, které bychom našli v lese nebo jinde,“ vysvětlil forenzní antropolog Philippe Charlier.
Lebka relikviář po celou dobu výzkumu neopustila, vědci ji jen nafotili. Na čtyři sta snímků pak přenesli do počítače a vytvořili si trojrozměrný model. „Rekonstrukci jsme prováděli na virtuální dvojnici, pod vedením (kolegy) Philippa Freuche, který na povrch lebky vložil odpovídající vrstvu kůže, svalů a tukové tkáně. Tak se mu podařilo vytvořit rekonstrukci a nabídnout možnou podobu tváře této ženy,“ dodal Charlier.
Celá vědecká mise má ale jeden háček: není jasné, jestli Máří Magdaléna vůbec kdy byla ve Francii, a tedy jestli jí patří zkoumaná lebka. Pouze provensálská legenda ze středověku připouští, že k francouzským břehům připlula poté, co unikla perzekuci v Jeruzalémě. To je ale málo.
„V očích mnoha historiků se pravděpodobnost, že se jedná o Máří Magdalénu, rovná nule, protože nemáme žádný důkaz, že by Máří Magdaléna kdy přišla do Provence,“ potvrdil Jean Guyon z Národního centra vědeckého výzkumu.
V hledání pravdy proto chtějí vědci zajít ještě dál. Hodlají určit blíže stáří ostatků v bazilice a také vypátrat místo, odkud relikvie skutečně pochází. Pomoci může analýza DNA ze zachovalých vlasů.