Zákaz stavět napodobeniny budov z ciziny a mrakodrapy přesahující výšku 500 metrů obsahují nové směrnice čínské vlády určené pro architekty, projektanty a městské plánovače. Oběžník ale také obsahuje výzvu k uchovávání národního dědictví a požadavek, aby nové objekty byly stavěny v čínském duchu, v souladu se svým okolím. Ke změnám v plánování čínských měst má přispět rovněž zřízení nové funkce hlavního architekta.
O změnách v čínské architektuře informuje web americké stanice CNN. Ten také připomíná, že z deseti dokončených budov vyšších než 500 metrů ve světě se polovina nachází v pevninské Číně.
Mezi nimi je druhý nejvyšší mrakodrap světa Šanghajská věž (632 metrů) a Ping An International Finance Center v Šen-čenu (599 metrů). V posledních dvou letech se k nim připojila ještě pekingská CITIC Tower a CTF Finance Center v Tchien-ťinu, které jsou sedmou a devátou nejvyšší budovou světa.
V loňském roce ale počet nových budov měřících 200 metrů a více v Číně klesl o téměř 40 procent, vyplývá z údajů úřadu pro výškové budovy a městskou zástavbu (CTBUH). V centrální obchodní čtvrti v Pekingu byla již dříve pro nové budovy stanovena maximální výšková hranice 180 metrů.
Mrakodrap Wuhan Greenland Center ve městě Wu-chan měl mít původně výšku 636 metrů, po zahájení stavby ale byla snížena na méně než 500 metrů, což si vyžádalo zásadní změnu architektonického návrhu. Místní média tehdy napsala, že důvodem rozhodnutí byla bezpečnost letového provozu.
Mrakodrap Suzhou Hungnam Center ve městě Su-čou, který měl dosahovat výšky dokonce 729 metrů, byl rovněž snížen na 499 metrů a stejný osud potkal plánované výškové budovy v Čcheng-tu a v Šen-jangu.
Desítky mrakodrapů jsou nedokončené
Fei Čchen, která vyučuje architekturu na univerzitě v britském Liverpoolu, v této souvislosti poukázala na „lehkomyslnou“ výstavbu výškových budov, jež některé realitní kanceláře používají k sebepropagaci a místní vlády, aby své město zviditelnily. Podobné věžáky jsou podle ní vždy nesmírně drahé a často nerentabilní.
„Nové směrnice reagují na krizi identity 80. let, kdy města začala hledat vzory pro výstavbu v zahraničí,“ řekla Fei Čchen CNN. „V 90. letech pak města byla vybízena, aby se snažila ostatním konkurovat stavbou nových dominant a velkých veřejných budov,“ dodala.
Nynější restrikce jsou přijímány jak z hlediska designu, tak i z hlediska ekonomického. Nad určitou výškovou hranicí totiž cena každého dalšího patra mrakodrapu roste exponenciálně. Panoramata čínských měst jsou v současné době poseta nedokončenými mrakodrapy, jejichž budování zastavilo zpomalení hospodářského růstu země.
Podle údajů CTBUH je u asi 70 čínských budov, které měly přesahovat 200 metrů, v současné době výstavba pozastavena.
U tří z nich se předpokládá výška nad 500 metrů, včetně mrakodrapu Goldin Finance 117 v Tchien-ťinu, jehož základní kámen byl položen již před více než deseti lety. Také zmíněné Greenland Center ve Wu-chanu stojí nehotové, přičemž od roku 2017 se na něm prakticky vůbec nepracuje.
Vzor pro budoucí plánování?
Li Š'-čcchiao, profesor asijské architektury na Virginské univerzitě, říká, že nová opatření mají městům posloužit jako vzor pro budoucí plánování.
Jako příklad Li Š'-čcchiao poukazuje na šanghajskou finanční čtvrť Pu-tong (Pudong) s mnoha mrakodrapy, která vyrostla během posledních dvou desetiletí prakticky na zelené louce, a zbrusu nové město Siung-an (Xiongan) budované 100 kilometrů jihozápadně od Pekingu. Na rozdíl od Pu-tongu tvoří nové satelitní město relativně nízká zástavba.
„Když vezmete Pu-tong jako typický příklad čínské urbanizace od roku 2000 do dneška a pak se podíváte na Siung-an, jehož vznik neurčovaly spekulace s nemovitostmi a snaha zviditelnit se ikonickými budovami, pak jsme svědky úžasné změny,“ podotkl Li.
Už žádná čínská Eiffelova věž
Podle něj je nicméně nařízení stavět mrakodrapy o výšce maximálně 500 metrů tou patrně nejméně zajímavou částí nových vládních směrnic. Li připomíná například zákaz „plagiátorství a napodobování“.
Čínská Eiffelova věž a Londýnem inspirované Thames Town nedaleko Šanghaje patří k nejextrémnějším a nejvíce vysmívaným příkladům toho, jak se těmto imitacím v architektuře po roce 2000 dařilo.
„Již nyní panuje v čínské architektuře všeobecné přesvědčení, že napodobeniny nejsou vítané. Čína je ale obrovská a každé město je jiné. Ve městech na východním pobřeží a v dalších rozvinutých oblastech jsou zpravidla kvalitnější architekti, kteří vytvářejí lepší, zajímavější budovy. V některých městech ve vnitrozemí se ale stále můžeme setkat s budovami, které kopírují jiné styly, a výsledek není dobrý,“ uvedla profesorka architektury Fei Čchen.
